Rozděl a panuj

Bidenova administrativa řeší ukrajinskou krizi inteligentně a efektivně, její postup by šlo popsat jako „zastrašování plus diplomacie“. Washington hrozí uvěřitelnými důsledky, jež může pro Rusko invaze mít, a zároveň dokázal obdivuhodně sjednotit své evropské spojence. Zatímco odmítá (správně) slíbit, že se Ukrajina nikde nestane členskou zemí NATO, nabízí diskusi prakticky o všem ostatním, od kontroly zbrojení po rozmístění raket.

Přesto tato krize odhalila strategickou slabinu, která přesahuje působnost této vlády. Jedno ze základních strategických pravidel totiž zní: Rozděl své nepřátele. Americká zahraniční politika však stále častěji dělá pravý opak. Rusko a Čína nedávno v dokumentu čítajícím pět tisíc stran potvrdily „přátelství“, jež „nemá hranic“. Obě mocnosti jsou si podle všeho blíže, než kdykoli v posledních padesáti letech.

Šprt a kazisvět

Pro Rusko, které je v podstatě uvadající mocností, je Čína darem z nebes. Nejdůležitější překážkou fungování i nejpřísnějších sankcí je skutečnost, že Čína, druhá největší ekonomika světa, Rusku pomůže. Moskva nedávno oznámila nové dohody o dodávkách ropy a plynu do Číny a Peking může nakoupit ještě více ruské energie a surovin. Může také dovolit Moskvě, aby využila různé čínské mechanismy a instituce a vyhnula se tak americkým finančním restrikcím. „Čína je náš strategický nárazník,“ prohlásil kremelský poradce Sergej Karaganov. „Víme, že se v každé obtížné situaci můžeme opřít o její vojenskou, politickou a…