Okamurova amygdala

To, že šidit spánek nám fyzicky ani psychicky úplně neprospívá, je jasné komukoli, kdo někdy zkoušel fungovat po pár hodinách spánku, případně po zcela probdělé noci. A zejména těm, kteří si „all-nighter“, jak tomuhle adrenalinovému sportu říkají Američané, střihli po čtyřicítce.

Americký profesor neurovědy a psychologie z Kalifornské univerzity v Berkeley Matthew Walker před časem spánkovou deprivaci zkoumal a zaměřil se na emocionální prožívání (ne)spáčů. Za pomoci magnetické rezonance sledoval reakce v mozku dobrovolníků, kterým promítl stovku obrázků, jež zobrazovaly výjevy od neutrálních (naplavené dřevo) po emocionálně zabarvené – hořící dům nebo had připravený k útoku. Zatímco vyspalí účastníci pokusu na podněty reagovali mírně, ti nevyspalí „nepřiměřeně emocionálně“ a navíc si nedokázali to, co vidí, zasadit do rozumného kontextu. Podle Walkera šlo navíc o nejvýraznější reakce, jaké kdy ve svých výzkumech naměřil. „Amygdala – klíčové místo při spouštění silných emocí, jako je vztek a zlost – vykazovala u spánkově deprivovaných účastníků více než šedesátiprocentní nárůst emocionální reaktivity,“ píše Walker v knize Proč spíme a hned nabízí i vysvětlení: spánková deprivace oslabila prefrontální kortex v mozku, který souvisí s racionálním logickým uvažováním a rozhodováním.

Podobné výsledky přinesla jiná varianta experimentu, v níž měli účastníci…