Nespěchat, jen být

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

S nadějí ho vyhlížím. Věřím, že se mu v jeho podobě, případně snad v lidském vtělení podaří něco udělat s šíleným způsobem zacházení se zvířaty jako necitlivou hmotou zájmu masného a mlékárenského průmyslu. Určitě se bude věnovat i rozšiřování divoké přírody vhodné pro svobodný život mnoha zvířecích druhů.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Účast na nepovolených shromážděních v ulicích Prahy v letech 1988–1989, společná touha po svobodnějším životě. Následující hledání vlastního místa ve společnosti a setkávání se s výsledky působení minulého režimu, profesně pak zejména s důsledky předimenzované ústavní péče pro lidi s postižením.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Umírání prezidentů tehdejšího Sovětského svazu, sledování pohřbu Leonida Brežněva ve škole a po letech pak návštěva naděje vzbuzujícího Michaila Gorbačova v Praze. Tu mám spojenou s úsměvnou historkou oceněnou sníženým stupněm z chování, když jsem si propůjčil státní vlajku z domu u školy a pobíhal s ní před nastoupenými spolužáky.

4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?

Nejblíže tomu mají okamžiky, kdy je ve velkém pošlapávána lidskost. Velmi se mě dotkl žhářský útok ve Vítkově. Dlouhodobě pak dění okolo evropské uprchlické krize, reakce v podstatě všech našich…