S klidem Portugalce

Portugalsko se jenom zřídka dostává na titulní stránky světových médií, je to ostatně země pouze o málo větší než Česká republika. Možná by ale občas mělo, protože v jeho čele už sedm let stojí muž, který koná zázraky. K poslednímu došlo o předminulém víkendu, kdy António Costa zvítězil v předčasných volbách s jasnou převahou, tak velkou, že má teď v parlamentu absolutní většinu. Ještě dva dny před hlasováním přitom profesionálové z agentur zkoumajících veřejné mínění ohlašovali nejtěsnější volební výsledek provázený drtivým finišem opozice. Nervózní premiér tak na posledním mítinku v Lisabonu trochu zoufale zaklínal Portugalce, aby mu zachovali přízeň, zatímco předák středopravé opozice Rui Rio ho z konkurenčního mítinku v Portu nabádal, ať hrozící porážku přijme důstojně. Uběhlo pár hodin a Rui Rio teď sám zvažuje rezignaci, zatímco Costa téměř upejpavě přesvědčuje Portugalce, že s většinou, jaká v zemi nebývá zvykem, nebude nakládat jako nějaký absolutní vládce. Očekávání se přitom zdaleka nevzepřel poprvé.

Když totiž středolevý socialista Costa nastupoval v roce 2015 k moci, sliboval něco, co experti považovali za nemožné. Portugalsko bylo po ekonomické recesi v letech 2008–2009 členem klubu krachujících jihoevropských zemí a muselo plnit úsporné podmínky věřitelů. Costa vystoupal na vrchol se slibem spravovat státní účty odpovědně, a přesto nedrtit obyvatelstvo brutálními škrty. Spojil se za tím účelem s menšími radikálně levicovými stranami, portugalskými komunisty…