„Přijď na čaj...“ aneb Jak si udržet dobrou náladu ve zlých časech

Tuhle zimu v Kyjevě nějak přituhuje, a to jak venku, tak s covidem a samozřejmě i politicky. Všechny hovory se pořád točí kolem současné situace, ať už si o ruských vojácích na hranicích s Ukrajinou každý myslí, co chce. Atmosféra občas pěkně zhoustne, lidé jsou naštvaní, rezignovaní. Chvíli tu blbou náladu převaluju na jazyku i já, ale pak začnu žít obyčejně, jako vždycky. Nevím, asi to je nějaký obranný instinkt. V našem ledovém kyjevském království nám naštěstí pořád ještě zůstal jeden příjemný zvyk – pití čaje. Protože v ruské i ukrajinské tradici jde rozhodně o víc než o čaj.

Pokud vyjedete někam na slovanský východ či zajdete na návštěvu do ruské rodiny, dřív nebo později se vás někdo zeptá: „Dáme si čaj?“ Pokud kývnete hlavou, jako že je vám úplně jedno, jestli před vás postaví hrnek s čajem nebo kafem – budete se nejspíš divit. Konvici s čajem, případně samovar, na stůl hostitelé přinesou až jako poslední. Nejdřív se objeví na kolečka nakrájený citron, potom kousky cukru, pak sušenky, sladké rohlíky s mákem, perníky, pirožky se sladkou i slanou nádivkou z jemného těsta, bonbony mnoha náplní a veselých barevných obalů, ovoce, marmelády s velkými kousky plodů, povidla… Stůl musí být plný, stůl musí být plný tak, že pomalu nemáte kam postavit svůj šálek čaje.

Ve chvíli, kdy na stole přistane tzv. zavarka (velké množství čaje v malé konvičce zalité horkou vodou) a…