Jsem zvyklá se vracet
„V jednu chvíli máte všechno na světě a pak přijde pád,“ vypráví Eva Samková. Přinášíme příběh sportovkyně, která se toho o sobě hodně naučila.
Když nás Eva Samková s úsměvem vítá ve dveřích svého pražského bytu, nic nenasvědčuje tomu, že právě teď by měla být tisíce kilometrů daleko. Je totiž středa, 2. února, těsně před třetí hodinou odpoledne a zimní olympijské hry v Pekingu mají oficiálně začít už za dva dny. Česká olympijská výprava vyslala do Číny rekordní počet sportovců a snowboardcrossařka Eva Samková patřila mezi největší medailové favoritky.
Důvod, proč zůstává v české metropoli, zná každý divák sportovního zpravodajství. Přesně devětapadesát dní před oficiálním startem her si v cíli závodu Světového poháru v rakouském Montafonu zlomila hlavice holenní kosti v obou kotnících ve chvíli, kdy riskantním manévrem předjela svou francouzskou soupeřku. Následující týdny strávila Eva Samková v ordinacích a v posilovně a zkoušela se dát dohromady ke startu na olympiádu.
Nakonec neodletěla. Rozhodnutí přišlo po konzultaci s lékaři a po odpovědi na otázku, zda má smysl riskovat dlouhodobé zdravotní potíže. „Vždycky jsem si říkala, že olympiáda je velký závod, ale není to to hlavní, co člověk v životě má,“ říká u jídelního stolu dva týdny poté, co veřejně oznámila své rozhodnutí. „Beru to jako zkoušku osudem. Jako by říkal: ‚Když o olympiádě takhle mluvíš, můžeš si teď dokázat, jestli to tak skutečně máš.‘“
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
