Hasičská stříkačka v garáži

Český zápas s koronavirem se posouvá do nové fáze. A okolnosti jsou poněkud schizofrenní. Na jedné straně vláda narychlo, s obtížemi a po nocích obhajuje v parlamentu prodloužení a zdokonalení zákona, podle kterého chce v budoucnu s ohledem na pandemii regulovat životy svých spoluobčanů. Stávající opatření ale zároveň rozvolňuje a ujišťuje, že novou normu ani žádné restrikce snad už ani nebudeme potřebovat.

Premiér Petr Fiala protichůdnost vysvětluje tím, že pandemický zákon je pro vládu cosi jako „hasičská stříkačka“. Prý je dobré ji mít pro jistotu připravenou v garáži, pokud by se situace s covidem znovu začala zhoršovat, ať už vlivem nových mutací nebo z jiných, zatím neznámých důvodů. Po dvou letech vysilujících restrikcí se však proti tomuto preventivnímu přístupu množí odpor z mnoha stran. Tomio Okamura a početná skupina lidí, kteří proti zákonu vyrážejí demonstrovat do ulic (místy i s výhrůžnými rekvizitami, jako jsou šibenice), vládu kritizují za „totalitní manýry“ a nový zákon principiálně odmítají jako zbytečný nástroj k omezování občanských svobod. Umírnění kritici, jako třeba právník a loni krátce i jeden z adeptů na post ministra zdravotnictví Ondřej Dostál, upozorňují na to, že je aspoň třeba v zákoně mít dostatečné obranné mechanismy „pro případ, že by vláda začala svou stříkačkou stříkat po náhodných chodcích“.

Otázky jsou tedy jasné. Co je vlastně v nových paragrafech tak rizikového? A dojde někdy na jejich využití?

Jak to všechno začalo

…