Barvy úzkosti

V dlouhé řadě historických a biografických tuzemských komiksů, které vyšly loni, se těžce hledá titul jiného žánru. Jednou z mála výjimek je Naprostá šílenost manželů Kopeckých, není proto s podivem, že se objevuje i v nominacích na domácí komiksovou cenu Muriel hned ve dvou kategoriích – za kresbu a scénář.

Útlá knížka vypráví příběh sedmnáctileté Anny trpící úzkostnou poruchou, která každý den musí samu sebe přesvědčovat, aby aspoň vyšla z domu. Na každém rohu číhá nebezpečí, jež si dívka dokáže až příliš živě představit – lidi a svět vidí především jako zdroj ohrožení. Chodit do školy nebo k babičce dokáže jen díky terapii a medikaci. Jednoho dne ale potká Maxe, který se jeví bezstarostně a nad věcí. Jeho klidná mlčenlivá přítomnost Anně pomáhá nejen zvládat školu, ale vydat se i na jízdu dodávkou do Francie. Poprvé nezná cíl cesty, ocitá se bez rodičů v cizině, a dokonce je několik dnů bez léků. Maxova bezprostřednost přitom není pouze dílem mládí, má mnohem překvapivější souvislosti, které se Anna dozvídá až po návratu domů, kdy už je coby posílená dokáže vstřebat.

Svěží scénář se zdatně vyhýbá předvídatelným pointám, jako je samospásná první láska, a netrpí na zjednodušené vidění. Vše svižně odsýpá a má přes vyprávění o životě s psychiatrickou diagnózou spíše odlehčenou atmosféru. Tento přístup podporuje zvolená stylizace komiksu, která tíhne ke karikatuře a roztomile okatým postavám s rozcuchem. Panely jsou černobílé a kolorované vždy jednou z trojice…