Fialův rok

Takhle nějak by mohl začínat vtip. Píše se rok 2014, nově ustavenému předsedovi ODS Petru Fialovi se zjeví Bůh a povídá: „Udělám z tebe premiéra, ale má to háček. Povedeš Českou republiku v době, kdy Rusko zaútočí plnou silou na Ukrajinu, náš státní rozpočet bude po pandemii v rekordním schodku, lidi a firmy bude trápit rekordní inflace a benzin za čtyřicet pět korun, v koalici se budeš muset domlouvat se čtyřmi dalšími stranami a jednu z nich povede harmonikář s dredy na hlavě. Bereš?“

Nevíme, co by bývalý rektor Masarykovy univerzity odpověděl, tento týden však uplyne rok, kdy za popsaných okolností – a z vůle voličů, nikoli boží – vládne. I Fialovi političtí soupeři či kritici by přitom měli umět připustit, že ne úplně špatně.

O tom jsme snili

Fiala neměl v politice snadnou ani startovací pozici. Šéfem ODS se stal v době, kdy se tahle kdysi dominantní strana potácela v korupčních skandálech někde kolem pěti procent voličských preferencí. Podceňovaný profesor politologie ji dokázat dostat na dvojnásobné číslo a zbytek dohnal tím, co jeho předchůdcům nikdy moc nešlo – schopností získat spojence a dělat kompromisy. Díky tomu dal dohromady předvolební koalici, která dokázala vytlačit z vlády Andreje Babiše a tím zbavit Česko vpravdě středoasijského střetu zájmů, který tu Babiš bez mrknutí oka vytvářel.

Podobně si Fiala uměl poradit i se zlovolným prezidentem: se Zemanem nebojuje, má však daleko k Babišově servilitě či bojácnosti a šlo se na něj během toho…