Homo narrans

Simon Conway Morris je provokatér a heretik. Stranou hlavního proudu evoluční biologie se jeho jméno stalo takřka synonymem pro konvergentní evoluci: Něco v evoluci možné je, něco není. I když by to bylo hezké, venku nepoletují vzdušné medúzy. Pakudlanka i kudlanka vypadají podobně, protože mají stejný způsob života, ne proto, že jsou příbuzné. Máme šavlozubého vačnatce Thylacosmilus i šavlozubou šelmu Smilodon. Stejný způsob života konverguje k stejnému tělu, zámek formuje svůj klíč, mravenečník, mravencojed a luskoun mají protáhlý čenich, dlouhý jazyk, husté lepivé sliny. Co jiného chcete vymyslet, pokud se živíte mravenci či termity?

Poslední věc mu již jako emeritnímu učenci vyšla nedávno, Od mimozemšťanů ke zvířecím myslím, s podtitulem Šest mýtů evoluce. I když tuhle knihu vydal křesťanský Templeton Press, není to ani kreacionismus, ani inteligentní plán, ani si autor nemne ruce, jak se mu zdařilo vložit mezi řádky Velkého Inženýra. Místo toho přichází znovu stejná otázka: před čtyřmi a půl miliardou let byla Země žhavá koule prachu a plynů, dnes čteme Respekt. Co se mezitím stalo?

I když v Runách evoluce Conway Morris uvažuje o inteligenci jako o mentální ploutvi v moři světa, v Mimozemšťanech se posmívá všem, kdo by chtěli už už se šimpanzi začít metafyzický dialog znakovou řečí. Propast je příliš velká, za milion let budou šimpanzi dál lovit termity na větvičku a stále nesdělovat potomkům, kdo jsou, odkud…