S kosou v kuchyni

Na seně v Betlémě se narodil a ležel v jeslích Ježíšek, jak už brzy bude znít ve všudypřítomných vánočních koledách. A seno svezené do stodoly pod střechu bylo pro hospodáře vždy jistotou, že bude přes zimu dostatek krmiva pro zvířata. Pro využití v kuchyni se však může jevit jako hodně netradiční materiál. Přitom je už z dřívějška znám velmi jednoduchý způsob přípravy masa, ve kterém seno hrálo hlavní roli. V pekáči vystlaném hrstí usušených stvolů travin a kvítí z letní louky se tímto způsobem peklo a třeba v tyrolských Alpách má způsob pečení v seně z „chutných“ alpských luk dodnes tradici.

Seno ale mělo ještě další využití v kuchyni. Například Marie Úlehlová-Tilschová ve své České stravě lidové popisuje, jak selky na Drahanské vrchovině ukládaly domácí sýr z tvarohu, podle tvaru zvaný homolka a chutí podobný syrečkům, do prvního svezeného sena, aby se tam dosušil. A traduje se, že americkým kovbojům, kteří s dobytkem pobývali celé dny na pastvinách, sloužilo seno jako „termoska“ – pokrm se jím obalil, aby zůstal teplý.

Zakódovaná vůně

Seno je zkrátka „geniální“ pomocník a pečení v něm dnes slaví návrat. Aktuální je právě v těchto podzimních a nadcházejících zimních měsících, kdy si lze takto upéct třeba kuře, maso s kostí, králíka nebo kořenovou zeleninu. Za na první pohled až primitivní jednoduchostí se však skrývá několik „ale“, která bychom pro úspěšný výsledek neměli pominout.

Jana Vlková, vystudovaná ekoložka a autorka webu Kytky k jídlu,…