Po volbách uvidíme

Jako první dílek příběhu o českém zadlužování může posloužit tabulka ministerstva financí, stará dva roky. Bývalá šéfka státních financí Alena Schillerová v ní počítala dopady rušení superhrubé mzdy a s tím spojeného snížení daní. Aby tehdejšímu kroku každý rozuměl, použil se jednoduchý klíč – úspora rostla úměrně platu, každý si polepšil přibližně o sedm procent. Pomáhalo se všem, paradoxně nejvíc těm, kdo to s ohledem na své příjmy nejméně potřebovali. Osmdesátitisícová mzda podle ministerské tabulky stoupla skoro o pět tisíc.

Srozumitelnost nebyla zadarmo, stát v celoročním součtu přišel na daních o sto miliard korun. Ty nyní chybějí, jak je vidět na jiném dílku rozpočtové skládačky z minulého týdne. Ministerstvo školství oznámilo, že učitelé dostanou v době osmnáctiprocentní inflace přidáno v průměru jen o čtyři procenta. Slib dotáhnout jejich platy na 130 procent průměrné mzdy se odkládá, naopak po letech stoupání nastane sestup z loňských 119 na 110 procent.

Spojitost je zjevná. Čím méně se vybere, tím méně má stát na rozdávání. Za sto miliard by šlo zvednout učitelské platy z nynějšího oficiálně uváděného průměru 45 tisíc korun na víc než 60 tisíc, nic takového se ale nestane. Daně zůstávají dole, ve školství i jinde se šetří a stejně to celé nestačí bez zapojení dalších dluhů. Přitom úleva z tabulek Aleny Schillerové už se daňovým poplatníkům dávno vytratila z paměti.

Nepopulárně, ale včas

Upozornění, že nízké daně a vysoké nároky na stát nejdou…