Poněkud nečekaně jsem byl v komunálních volbách zvolen zastupitelem města. Kandidoval jsem z patnáctého místa a vyjadřoval tím jen a pouze podporu čelu kandidátky, ale učitel je i ve větším městě obecně známou osobou, měl jsem s tím počítat. Nezbývá než začít studovat podklady k zasedáním a zákon o obcích. To, že bych se vzdal mandátu, mě ani nenapadlo, svěřená důvěra zavazuje a neměl bych ji zklamat.
Mám výjimečně volno, jinak mám pondělky vyhrazeny přednáškám pro Akademii třetího věku. Chvíli prokrastinuji, chvíli se věnuji přípravám do školy a se stoupající nervozitou pročítám program zastupitelstva, hledám si informace na stránkách města – „Kde je ksakru jednací řád?“ Musím si ho vyžádat, až přijdu do zasedacího sálu, a přemýšlím už snad posté, co zmůžu jako opoziční zastupitel v klubu o síle čtyř hlasů ze třiatřiceti.
Ohřívám si polévku k obědu a nevím proč, ale zase mám lehce stažený žaludek, novým, neznámým a potenciálně konfliktním zážitkům jsem se snažil vždy vyhýbat. Beru knížky, které cestou vrátím do knihovny, beru sako a vyrážím z domu. Hodina patnáctá a s ní i začátek ustavujícího zasedání se neúprosně blíží.
Konečně přicházím do sálu místního Domu kultury, podepisuji se, dostávám hlasovací kartu a jednací řád, jsem uveden na své místo v poslední řadě. Čas do začátku jednání trávím rychlým přelétnutím obdržených materiálů, co mohu a co nemohu říkat? Kolegové, kteří pracovali již v minulém zastupitelstvu, si sedají vedle mě, dávají mi instrukce a moje nervozita opadá. Nejstarší člen zastupitelstva je vyzván k vedení schůze, ale ten se k mému překvapení vedení vzdává ve prospěch bývalého primátora. Proč?
A už se hlasuje, sotva stíhám sledovat návrhy a tisknout tlačítko. Než se rozkoukám, jsem navržen a zvolen jedním z ověřovatelů zápisu. Proboha, co mám ve funkci dělat? Na odpověď opět není čas. Bývalý primátor při vedení jednání je z pléna upozorněn, že porušil jednací řád při schvalování způsobu volby nového primátora a náměstků, asi taky nestíhá sledovat vše. Lídr vítězného uskupení nepřesvědčivě vysvětluje, proč nechce kandidovat na post primátora, a tak je „na výběr“ pouze jeden kandidát předjednaný v koalici. Toto i další hlasování dopadají jednoznačně s výsledkem 26 : 7. Vše se v uplynulém měsíci dohodlo na neveřejných jednáních a já nestačím koukat, jak dobře funguje koaliční hlasovací stroj.
Staronové náměstky a členy rady se nikdo neobtěžuje představovat. Ne! Chci vědět, kdo je kdo a co bude dělat, ale nikdo na to nebere ohled. „Mačkej tlačítko a nestarej se!“ mi sice nikdo neřekne, ale cítím se tak. Nakonec se osměluji a při jednání o vedení výborů a odměnách pro předsedy a členy komisí rady města navrhuji snížení jejich počtu. Na rozdíl od jiných návrhů opozice je tento překvapivě přijat a komisí bude o třetinu méně. Když kolegyně děkuje, že byl akceptován alespoň jeden z návrhů opozice, dozvíme se, že to není naše zásluha, protože v koalici bylo již dopředu rozhodnuto, že k redukci dojde. Proč nemůže mít opozice ani nejmenší podíl na výsledcích jednání a na rozhodování? Znovu pochybuji, zda jsem na správném místě. Neměl by tu sedět nějaký větší „střihoun“, než jsem já?
Po hodině a půl je konec, staronový primátor ještě stihne podruhé porušit jednací řád. Koaliční zastupitelé opouštějí sál, ale to nejde, musíme to ještě dořešit… Nic. Tak to bude ještě zajímavé.
Pozdravím se při odchodu se zastupiteli, které znám, a stihnu si dát jedno pivo před zkouškou našeho ochotnického divadla. To je jiné divadlo, pro mě mnohem příjemnější. Uvolním se a uklidním. Jsme na začátku zkoušení a je to jedna z prvních aranžovacích zkoušek. Zatím jen pomalu hledám, jak svou roli hrát.
Autor je učitel a lokální patriot.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
