Vínečko oranžové. Dnes popijeme tento lahodný mok, jak říkáme my znalci vína. Nebude to bílé ani červené. Bude to oranžové. Není to omyl, jsme přece znalci. Tak tedy, zvedněme číše. Připijeme si na nový trend oranžových vín. Posedíme a zafilozofujeme. Ve víně je pravda. Tak si ještě nalejeme?
Oranžové víno není žádný rozjívený letní aperol. Je oranžové temně, připomíná barvou spíše čaj s citronem popíjený v nevytopeném bytě, mrkev uskladněnou na zimu či ranní moč, jak píšou ještě větší znalci na vinařských serverech. Je to víno obtloustlé jako člověk v podzimní karanténě, v dochuti má konec sezony a ve vůni vlhkou hrabanku. Prostě melancholický nápoj do podzimních dnů.
Tak ještě sklenku? A přiložíme do krbu a uděláme si pohodlí a třeba se i natáhneme. Oranžové víno také leží. A to sice na slupkách, jak my znalci dobře víme. Ale pro neznalce: sklizené víno se nejprve rozdrtí a slupky se nějakou dobu louhují spolu s moštem. Modré hrozny se macerují zhruba týden až měsíc, čímž vzniká červené. Když se to zkrátí, vyjde z toho růžové. Bílé hrozny se však obvykle macerují velmi krátce. A když se to prodlouží, bude to oranžové. Oranžové leží na slupkách měsíc, někdy až půl roku. Právě tím získá svoji charakteristickou barvu zakalené mědi, kterou si my znalci tak rádi prohlížíme proti světlu plamenů. Tak ještě oranžové?
Přeneseme se nyní do jeho pravlasti Gruzie. Tam se již po tisíciletí produkuje karvisperi ghvino neboli jantarové víno, což je právě původní verze toho, co…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu