Noc s vědcem

Vědec by měl mít manželku a milenku. Aby mohl té první říci: „Lásko, odpusť, ale večer jdu za milenkou.“ A té druhé: „Promiň, miláčku, ale dnes musím být s manželkou.“ A aby pak mohl vyrazit přes noc do laboratoře. No nic, chci jen říct, že k vědeckým objevům často dochází mimo běžnou pracovní dobu. Mezi chemiky se traduje, že ty nejzajímavější molekuly jsou světloplaché, přes den zalezlé někde v koutě, a vylézají až po půlnoci. Faktem je, že měření trvají dlouho, často je nutné je po neúspěšných pokusech opakovat, a chce-li člověk uspět, je třeba vydržet a nekoukat na hodinky.

Nám se s mými studenty přihodil nejzábavnější objev mé vědecké kariéry jaksi mimoděk po třech probdělých nocích. Naše vzorky měříme metodou neutronového rozptylu, k čemuž jsou logicky třeba neutrony, a ty se nejlépe obstarají pomocí výzkumného jaderného reaktoru, jaký mají ve francouzském Grenoblu. Když tam člověk uspěje s návrhem experimentu, tak dostane přidělen na pár dní měřicí čas. Takový čas je vzácný a nelze jej prospat, takže se jede bez přestávky. Třetí noc už jsme malinko ztratili dobré chemické návyky, a když student navrhl, abychom jeden vzorek ochutnali, tak jsme to udělali. Byla to zrovna ampulka s těžkou vodou a my s překvapením zjistili, že na rozdíl od normální vody není bez chuti, ale v rozporu se vším, co se píše v učebnicích, chutná sladce.…