Musím vyhrát

Na začátku to měla být jen jednorázová performance, ale nakonec se z toho stala jedna z nejzajímavějších a nejprůkopničtějších rapových kariér, jaká desátá léta přinesla. Mykki Blanco se totiž pohybuje mimo všechny zavedené kategorie – má své vlastní. Rap, který tvoří, nevychází z maskulinní tradice pouličních gangů. Má kořeny v newyorské umělecké avantgardě spojující hudbu, divadlo i film a duchem navazuje na dění kolem Factory Andyho Warhola a jeho následovníky z klubové scény osmdesátých let.

To vše platí i o novém albu Stay Close To Music, které se od tradičního rapu vzdaluje ještě mnohem více, přináší projev na hranici mluveného slova a zpěvu v duchu Lou Reeda nebo Toma Pettyho. A k tomu se na něm objevuje řada pěveckých hostů – od Michaela Stipea z R.E.M. přes folkaře Devendru Banharta po éterický hlas Jónsiho ze Sigur Rós.

Ty všechny Mykki Blanco fascinuje svojí přímostí a odvahou, s níž před deseti lety vkročil*a do showbyznysu a začal*a zobrazovat queer témata (Mykki Blanco v angličtině používá genderově neutrální zájmeno they/them, což v textu zohledňujeme nebinární variantou rapperk*a – pozn. red.). Otevřenost ohledně identity a sexuality měl*a vždy na prvním místě – a v rapovém světě, který byl a stále je velmi homofobní, to působilo velké vášně. Že se klima v posledních letech přece jen změnilo, debata se posunula a coming outy prošly i takové hvězdy jako Frank Ocean nebo Lil Nas X, je do velké míry i zásluhou Mykki Blanco.

Album