V dobré společnosti

Americká umělkyně Sophia Wallace už dlouho tvrdí, že míra svobody ve společnosti se dá měřit distribucí orgasmů. Vtip to rozhodně není, obzvlášť když zvážíme, o čem to vypovídá: o ohleduplné komunikaci mezi partnery. O kvalitní sexuální výchově a o liberálním přístupu k sexuálním menšinám. O tom, že si všechna pohlaví svobodně nárokují stejné právo na rozkoš a relaxaci. Mnohé statistiky nám toho o stavu společnosti řeknou mnohem méně. Dejme tomu třeba růst HDP, kde momentálně boduje Libye a Etiopie a Česko předstihuje například i Středoafrická republika.

Pokud chceme vědět, jak se kde žije, vyplatí se sbírat data i z jiných oblastí. To do určité míry dělá třeba Index společenského rozvoje, který kombinuje ekonomické ukazatele například s informacemi o kvalitě životního prostředí, míře násilí proti menšinám nebo četnosti dětských sňatků.

V kvalitním indexu o vyspělosti společnosti by podle mě neměla chybět ani data o přístupu většiny k postiženým – dospělým i dětem. Mnohé o národní kultuře vypoví to, jak se postižení cítí ve veřejném prostoru. Jak třeba reagují lidé v restauraci nebo ve vlaku, pokud něčí dítě vydává rušivé zvuky? Nebo když sedí v parku na lavičce skupina dospělých s různým mentálním postižením? (Ideálně ni- jak.) Také jaké služby pro handicapované existují a v jaké kvalitě: funguje vzdělávací…