Na návštěvě u ministra kultury
Proč by Martin Baxa nešel na Kabáty, kdy vyvěsí tibetskou vlajku a jak se bude chovat k příspěvkovkám
Za posledních deset let se v tomhle křesle objevuje už osmá postava. Výzdoba kanceláře ministra kultury v malostranském Nostickém paláci nicméně zůstává neměnná. Visí tu krajina od malíře Václava Radimského a květinové zátiší od Bohumila Stanislava Urbana z poloviny minulého století. Zbytek interiéru připomíná šlechtickou ložnici a pamatuje ještě rod Nosticů, kteří tu skutečně přespávali. Ze stropů na kulturního úředníka číslo jedna shlížejí barokní fresky s antickými bájemi, místnost přepažuje mramorové sloupořadí, pod lustry s křišťálovými imitacemi šišek stojí biedermeierovský nábytek a jednomu rohu impozantní místnosti dominuje dřevěné točité schodiště. K velkoplošné televizi, na níž před dekádou sledoval Jiří Besser (TOP 09) svůj milovaný golf, tu ale s nynějším příchodem Martina Baxy (ODS) přece jen něco přibylo.
Na stole šestačtyřicetiletého ministra kultury stojí starý školní glóbus, který dostal na rozloučenou od studentů plzeňského gymnázia, kde do roku 2004 vyučoval dějepis a zeměpis. Pak se jako budoucí dvojnásobný primátor Plzně začal zabývat kulturou, s níž souvisí i druhá změna v ministerské kanceláři: Baxa si vedle Radimského pověsil kalendář s nafocenými bytovými interiéry navrženými v Plzni meziválečným architektem Adolfem Loosem. Jejich věhlas se po světě šíří od roku 2015, kdy je právě Baxa coby hlava západočeské metropole slavnostně zpřístupnil veřejnosti v rámci místní akce Evropské hlavní město kultury.
Je mrazivé lednové úterý, půl desáté ráno.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu