Eurovítězové a europoražení

Uspět v parlamentu se sedmi stovkami členů z 27 zemí je takřka nemožné na individuální bázi, ale i v rámci jedné politické strany. I nejsilnější německá CDU/CSU s 30 europoslanci sama nic nezmůže. Proto tady máme frakce, politické skupiny, které sdružují národní strany stejného ideového zaměření. Jaký je jejich vliv, ukázala volba nového vedení europarlamentu minulý týden.

Jedenáct ze 14 místopředsedů zastupuje tři nejsilnější frakce (ze sedmi): lidovce, socialisty a liberály. Nejvíc to odskákali evropští Zelení, kteří v posledních eurovolbách výrazně uspěli. Jsou hned čtvrtou nejsilnější frakcí, přesto získali jen jedno místopředsednické křeslo, stejně jako vůbec nejslabší skupina, komunistická levice. Lidovci, socialisté a liberálové spolu uzavřeli hlasovací koalici, jejíž součástí Zelení nejsou. Naopak hladce se do vedení EP opět dostala Dita Charanzová (ANO). Získala 406 hlasů, ačkoli její frakce, liberální Renew Europe, má jen 101 členů. Dohromady s lidovci a socialisty je to ale 422 hlasů. A proč byla nominovaná právě Charanzová? To zase souvisí s pozicí pěti zástupců ANO uvnitř liberálů, jejich rolí v klíčových výborech a s renomé samotné europoslankyně.

V téhle logice platí, že čeští europoslanci za ANO, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN stojí na straně vítězů v EP: jsou členy frakcí, které určují většinu, a nejvíc tak ovlivňují podobu vznikající legislativy. Téměř absolutně to platí u ANO, protože liberálové, jak ukázala datová analýza serveru Politico, vůbec nejčastěji…