Lidé, kteří navštíví Írán, se po návratu často netají nadšením. Vydali se do Orientu a objevili pohostinné obyvatelstvo, krásnou zemi, zajímavou kulturu… Není divu, Írán je fascinující i bez turistického romantismu. Zvlášť ve velkých městech objeví návštěvník vzdělanou, moderní společnost, která na rozdíl od jiných zemí této části Asie připomíná tu naši. Ovšem s jedním dodatkem: ten silný dojem vzniká při setkání s íránskými ženami, zatímco tamní muži vyvolávají spíš opovržení nebo útrpný soucit.
Návštěvník skutečně nemusí být hlubokým znalcem Persie, aby pochopil, jaká hra se v Íránu hraje: všechna ta pohostinnost a krása je obklopena brutální totalitou vedenou islámskými duchovními a obrovskou tajnou policií. Její obětí jsou všichni nezávisle uvažující obyvatelé, ovšem u nikoho to není tak zřetelné jako u emancipovaných žen.
Vlastně se dá říct, že Írán je totalitou konzervativců právě proti ženám. Ty jsou směsí náboženských konvencí a politických nařízení vykázány do podřadného postavení. To v Asii není až tak výjimečné. Ojedinělé ovšem je, s jakým gustem a jak otevřeně se v Íránu tahle nadřazenost uplatňuje. Je to vlastně geniálně jednoduché: zavedou se ponižující pravidla, jak se oblékat, a za porušení se dává veřejný, tedy ještě víc ponižující výprask. To má dělat policie, jenže v praxi se děje to, že ženy může za šátek příliš posunutý z čela terorizovat kdejaký horlivec. To se často děje. Emancipované Íránky tomu demonstrovanou odvahou čelí, i když vědí, že proti…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
