Vy chcete realitu?

Vlak ze Lvova jedoucí v předposlední srpnovou středu přes noc do Charkova je plný jen napůl. Ukrajinská železnice požádala, ať lidé cestují pouze v nezbytných případech. Bude Den nezávislosti Ukrajiny, a čeká se tak zesílená dávka ruské agrese. Charkov sám dokonce vyhlásil zákaz vycházení. Město na severovýchodě země tři měsíce bojovalo v jedněch z nejtěžších bojů ukrajinské války, a nakonec v květnu nepřítele vytlačilo. Ale hranice Ruska jsou od druhého největšího sídla Ukrajiny vzdálené jen třicet kilometrů a rakety na něj dopadají neustále.

První paprsky slunce se objeví v Myrhorodu v Poltavské oblasti. Vlak stojí na nádraží, vystupují dva starší lidé, mladý pár se fotí u pompézní sochy místního rodáka, ruského dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola, po nástupišti běží dítě a vrhá se kolem krku babičce. Pocit idylického rána z myrhorodského nádraží zůstává i poté, co se souprava rozjede, průvodčí přes okýnko hledí na modré nebe a usmívá se. Do Charkova jsou to ještě čtyři hodiny rovinatou a slunečnou krajinou.

Pak začnou v mobilu pípat zprávy v sociální síti Telegram. Mapa Ukrajiny červená. Vzdušný poplach je vyhlášen v mnoha oblastech země. Píp – ukryjte se.  Píp – letí na západ Ukrajiny, píp – rakety doletěly do Dněpropetrovské oblasti. Píp – letí na Poltavskou oblast. Pípne i zpráva z Česka, pozůstatek mého sledování národoveckých skupin z doby covidu: Píp – „Nenechte si lhát, na Ukrajině nejde o válku, na vině je NATO.“ A pak to pípne ještě jednou: dvě ruské…