Svědectví ducha doby

Vždycky jsem miloval názvy pokrmů určených k poctě jednotlivých osob jako nádherné svědectví o duchu doby a dobové módě. Tento trend se rozvinul zejména v 19. století a kvetl ještě v první polovině století následujícího. Díky němu se často zachovala vzpomínka na jinak dnes již jen odborníkům známé postavy, které se však ve své době těšily nesmírné popularitě. Kolik lidí zná jméno australské operní pěvkyně Nellie Melba jen prostřednictvím receptu francouzské kuchařské legendy Augusta Escoffiera na broskev Melba? Jinak by nepochybně o této sólistce mnoha významných světových scén neměli ani tušení, přestože její hlas zachytil fonograf a údajně byla první umělkyní ve svém oboru, jejíž vystoupení přenášel již v roce 1920 rozhlas. Nechme teď stranou, že se jednalo o pseudonym umělkyně vzniklý zkrácením označení města Melbourne – broskev Mitchell by neznělo tak libozvučně a tajemně, a navíc by se to pletlo s jinými osobnostmi tohoto poměrně rozšířeného jména.

Koláčky s notami od Dvořáka

Samozřejmě velký impulz představoval vznícený nacionalismus, a tak například v maďarských kuchařkách najdeme těstoviny Kossuth (podle politika a revolucionáře z roku 1848 Lajose Kossutha) nebo dort Jókai (podle spisovatele a rovněž revolucionáře Móra Jókaie). Velmi se činil i český obrozenecký spisovatel a překladatel František Bohumil Tomsa, který v roce 1823 připravil vydání publikace Pražská kuchařka aneb Co strojiti dnes. Pochopitelně v originále vydaném ve Vídni se…