První a poslední

Za všechno mohly peníze. Závod Giro d‘Italia byl mezi válkami už zavedeným podnikem a nejlepší cyklisté si v roce 1924 postavili hlavu, že buď dostanou za účast pořádně zaplaceno, nebo nepojedou. Nejeli. Pořadatelé se rozhodli stávku ignorovat a akci zaplnili tím, že ji otevřeli veřejnosti. Za bydlení, stravu a případnou slávu.

Přihlásilo se 90 zájemců, z toho jeden – ten se startovním číslem 72 – proslavil sebe i dvanáctý ročník Gira navěky. Zapsal se jako Alfonsin Strada. Možná jen někdo udělal chybu, ale v pruderní poválečné Itálii šlo spíš o záměr. Na konci křestního jména totiž správně mělo být o písmenko víc. Za mužským jménem se schovávala třiatřicetiletá Alfonsina Strada, první žena, která se kdy do legendárního závodu kolem Itálie přihlásila. A také poslední, kterou kdy pořadatelé nechali startovat.

Sice nevyhrála, ale na to se po letech už nikdo neptá. V dějinách cyklistiky má svoje místo, stejně jako na seznamu žen, kterým se povedlo dojít na cestě do zapovězeného mužského světa o zajímavý kus dál.

První bicykl dostala malá Alfonsina od otce, legenda praví, že ho pořídil výměnou za pár kuřat. Na rozpadlých cestách prý pak svou divokou jízdou děsila sousedy natolik, že se před „ďáblem posedlou dívkou“ křižovali. Uznání se dostavilo až mnohem později. „Hodně lidí ji pomlouvalo, obdivovatelů měla jen málo,“ píše v knižní biografii Bouřlivá léta Alfonsiny Strady italský novinář Paolo Facchinetti. Připomíná, že v Itálii směly ženy volit až od roku…