O co se hraje

Nedávnou demonstraci odpůrců současné vlády na Václavském náměstí je třeba přivítat. Všichni jasně viděli, že napětí ve společnosti stoupá a organizátoři, kteří otevřeně zastupují zájmy Ruska, případně šíří různé konspirace a dezinformace, jsou schopni přivést na náměstí několik desítek tisíc lidí. Přitom ještě nedávno nedokázali zaplnit ani menší městské prostranství. To naznačuje, že jsou aktivnější i lidé, kteří normálně své názory veřejně příliš neprojevují.

Takovou situaci je důležité nepodceňovat, ale ani nepřeceňovat. Nemáme zatím k dispozici přesná data, která by ukazovala, kdo na náměstí byl a jak silný je radikální pohled na situaci v celé společnosti. Z dostupných informací a zkušeností ale můžeme analyzovat, jaký nejhorší scénář by nás mohl čekat.

V posledních parlamentních volbách získaly extremistické a radikální strany od SPD po KSČM 932 917 hlasů, dohromady je tedy volilo 17,34 procenta voličů. Všechny tyto strany vystupují proti pomoci Ukrajině a více či méně hájí ruské zájmy. Neřadím tam ANO či voliče Přísahy, protože u nich je situace trochu složitější. Václavské náměstí tak připomnělo, že jsou tu stále, jen zatím nevíme, jestli jich od voleb přibylo, a hlavně kolik z nich se ztotožní i s odpudivým heslem zvoleným organizátory demonstrace, že je třeba zabránit „ředění národa“ Ukrajinci.

Vláda musí usilovat o dobrou životní úroveň i demonstrujících z Václavského náměstí. A snažit se pomoci těm, kteří na situaci svými silami nestačí. Podle výzkumu společnosti Median pro Český rozhlas hodnotí postup vlády proti vysokým cenám energií 71 % respondentů kriticky. To se dá ještě napravit. Problém nastane ve chvíli, kdy začne narůstat počet voličů nesystémových stran a kdy zároveň stoupenci uskupení orientovaných na Západ ztratí o politiku zájem.

To se stalo na Slovensku. „Podrobnější analýza voličských preferencí a geopolitických orientací zároveň naznačuje, že jsme se na Slovensku ocitli v historicky jedinečné situaci, kdy je mezi nevoliči větší podíl prozápadních respondentů než mezi voliči. V minulých obdobích, až kam nám to data umožňují porovnat, to bylo vždy naopak a před nástupem fašistických stran dokonce výrazně,“ napsal nedávno ve slovenském Denníku N sociolog Robert Klobucký.

Důvody jsou podle něj dva. První ukazuje, že „jde o úspěšnou mobilizaci antizápadních voličů“ zejména prostřednictvím sociálních sítí, které vytlačují tradiční média. Druhým vlivem je „demobilizace prozápadních voličů po dvou letech extrémně kriticky hodnocené (a současně prozápadně orientované) vlády Matoviče a Hegera“. Do voleb se to může změnit, ale kdyby ne, mělo by to fatální důsledky pro budoucnost Slovenska.

Výhoda kabinetu Petra Fialy je, že je jednotný, zatím jde o jednu z nejkompaktnějších vlád od roku 1989. Česká vláda má oproti té slovenské také výhodu, že zdejší občané jsou k Rusku mnohem kritičtější. Dokonce i SPD musí taktizovat ve svých výrocích. A nemalá část veřejnosti pomáhala a stále pomáhá Ukrajincům.

Klíčem k budoucnosti Česka bude zvládnutí energetické krize. Pochopitelně nelze zahodit odpovědnou rozpočtovou politiku a je nutné situaci využít ke změně přístupu jednotlivců, firem i státu k energiím, ale investice do sociálního smíru a tím i do udržení prozápadní orientace státu v tak bezprecedentní situaci je dobrá investice. Jinými slovy, Babiš hloupě utrácel naše peníze, aby se udržel u moci. Současná vláda by měla chytře utrácet naše peníze, aby udržela u moci demokracii.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor