Benjamin z říše divů

Když v roce 1933 natáčel přírodovědec David Fleay v zoo v australském Hobartu vakovlka tasmánského, netušil, že na 62 sekund trvajícím záznamu zaznamenává poslední žijící exemplář svého druhu. A netušil to po něm ani filmař Sidney Cook, který Benjamina – jak byl tento vačnatec pojmenován – krátce zachytil v roce 1935 pro cestopis Říše divů Tasmánie. V doprovodném komentáři je tehdy masožravý predátor představován jako „vzácný druh stojící před vyhynutím“. Benjamin pak zemřel o několik měsíců později, 7. září 1936; s největší pravděpodobností kvůli zanedbání péče. V kleci neměl přístřešek, přitom jde o zvíře, které bylo ve volné přírodě zvyklé schovat se před extrémními výkyvy teplot, jež v Tasmánii panují, v jeskyních nebo dutinách stromů.

Obě nahrávky byly nedávno digitalizovány a kolorovány. Několik desetiletí po vyhynutí tak můžeme vidět vakovlka tasmánského (Thylacinus cynocephalus), nazývaného též tasmánský tygr, jak zmateně pobíhá v kleci. Užívání názvů vakovlk a tygr je přitom u 130 centimetrů velkého zvířete ze záběrů zřejmé: podobalo se jak známé psovité šelmě, tak kvůli zmíněným pruhům na zádech připomínalo tygra. Dnes je přitom zpochybňováno, že Benjamin byl samec, šlo pravděpodobně o samici druhu z nadřádu savců, který se vyznačuje tím, že mláďata přicházejí na svět v raném stadiu a jsou donošena ve vaku na břiše matky.

Původní obyvatelé kontinentu, Austrálci, predátora znali a lovili, o čemž svědčí například nástěnné malby a rytiny z doby…