Tři kola slávy

Když se pamětníci na tribuně pustí do vyprávění příběhů o věhlasném a obávaném klubu ze sedmdesátých a osmdesátých let, který sice získal jenom jeden titul, ale klidně mohl udělat čtyři, zní to uším mladého fanouška zeleno-bílých Bohemians trochu jako báje z dávno zapomenutých dob. Hledat Bohemku v ligové tabulce v následujících dekádách většinou znamenalo rovnou zamířit k její spodní části, případně si otevřít statistiky z nižších soutěží, do kterých osud vršovický klub z různých důvodů několikrát zavedl. Dělat si naděje, že by to mohlo být jinak, je většinou zbytečné. A přece! Symbolicky čtyřicet let po prvním a (zatím) posledním ligovém titulu ze sezony 1982/1983 se Bohemka po třech odehraných zápasech (dvou vyhraných a jednom remizovaném) dívala na své soupeře z prvního místa.

A celý ten jeden týden, než přišla porážka s Hradcem Králové, to byl z prvního místa krásný pohled dolů. Bohemka je první, velké pražské kluby Slavia a Sparta daleko za ní na sedmém a devátém místě. Prostě nádhera, kterou je škoda nechat si pro sebe. Protože co si počít s námitkami, že takový stav pravděpodobně příliš dlouho nevydrží? Nám fanouškům je to jasné, vždyť málokdo musí mít svůj smysl pro realitu (který v případě Bohemky může pro posluchače neznalého její situace znít spíše jako pesimismus) vycvičený tak jako my. Jeden příklad za všechny: když se před deseti lety Bohemce naposledy povedl start tak moc, že chvíli vedla tabulku, skončila pro ni sezona po vleklé sérii bez bodového zisku…