Pro mě jako člověka, který má rád teplo a pláže Atlantiku, to nedává smysl. Ale pracoval jsem s přestávkami dvacet let u finské firmy.
Poprvé jsem se s tím živlem setkal někdy v polovině devadesátých let. Mluvili divným jazykem a o třídu vyšší společenské standardy pro ně byly samozřejmostí. Kvalitní bydlení, kvalitní auta a kvalitní práce.
Sauna v kanceláři a legrační smysl pro černý humor.
Přišli se systémem digitální telefonie, který se používá dodnes ve formě sítí 5G, a věděli, že jsou nejlepší. Bylo to na nich znát. Měli taky velmi kvalitní sebevědomí.
Systém práce u finské firmy se zakládal na velké svobodě a osobní zodpovědnosti, která byla vždycky oceněna kvalitní odměnou. Když jsme se o společenské smlouvě mezi občany firmy bavili, potěšilo mě, co mi jednou řekl kamarád Ismo: Všichni tady hrajeme určitou roli, ať jsi inženýr, manažer nebo ředitel. A všichni víme, že i když jsou ty role ve vnějším světě vnímány hierarchicky, my se k sobě zásadně chováme na horizontální rovině. Chodili jsme tím pádem kalit všichni dohromady.
Další velká lekce finského ducha proběhla během jedné noční směny, kdy jsme řešili problém v síti. Hloubka znalostí dvou finských specialistů mě fascinovala. Vyřešili problém, nad kterým jsme si lámali hlavu měsíce. Vzal jsem je potom do baru, kde se pohádali, kdo víc nenávidí Rusko.
Dál se můj život s Finy proplétal roky i v cizích zemích a vždycky jsem měl jistotu, že projekt dopadne dobře. Třeba to nebude úplně přesně podle…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
