Osvěžit se Krobotem

Bylo parné léto a cestou do kina jsem si zavzpomínala na Brazílii, kde jsem strávila skoro devět let a kde takovéhle vedro bylo skoro každý den a nehrozilo, že by skončilo za čtrnáct dnů. Vlekla jsem se na předpremiéru posledního filmu Miroslava Krobota Velká premiéra. Jedna moje kamarádka Argentinka mi kdysi pravila, že kdyby argentinský klasik Julio Cortázar napsal kuchařku, přečte si ji. Stejně to mám já s Miroslavem Krobotem. Kdyby natočil reklamu na tampony, pořídím si televizi. Takže je jasné, že když se dvacet kilometrů od Velkých Losin, kde teď bydlím, hraje Krobotův nový film, jedu tam. Navíc film uváděl právě Miroslav Krobot a parta herců, co ve filmu hraje. Třeba Pavel Šimčík, představitel hlavní role pražského herce a novopečeného režiséra, kterému se rozpadá manželství a který přijíždí do Olomouce režírovat stand-up představení plné improvizací, a pozvednout tak místní kulturu na pražskou úroveň.

Začala jsem se fakt těšit. Během filmu jsem se pak řehtala nejen všemu, co mi naservírovali – tomu dada koktejlu plnému něhy a praštěné úcty ke stáří. Nejen ke stáří babičky v podání Ivy Janžurové, ale taky k letitému kultovnímu místu, onomu dávnému devadesátkovému pupku kulturního života Olomouce – S-klubu. V „Esku“ jsem poprvé viděla naživo třeba Psí vojáky a kdo se nepotácel po nějakém koncertu nebo divadle z „Eska“ po půlnoci, neví, co je to studentský život v Olomouci. Nebo aspoň byl. Takže, svým způsobem je to i film pro pamětníky. Ale je celkem jedno,…