Nešťastná bloudící mysl

Hlavní text tohoto čísla věnujeme hněvu. Stále častěji slyšíme o rostoucí agresivitě, napětí ve společnosti, téma se řeší i v souvislosti se střety na politických mítincích. Protože se zlost rozebírá na jiných stránkách našeho časopisu, zkusím se v krátkosti zastavit u tématu, které by mohlo případný hněv pomoci odbourávat – řeč je o odpočinku.

Názory na ideální dovolenou se pochopitelně liší. Někteří se těší na horské túry, jiní na rozplácnutí se u moře či rybníka. Hlavně si odpočinout a vypnout. Přestat myslet na práci, na nutnou výměnu oken či pravidelné návštěvy u lékaře. Jak toho ale docílit a vytřepat starosti z mysli?

V časopise The Atlantic profesor klinické psychiatrie Richard A. Friedman čtenáře varuje: Pokud si chcete skutečně odpočinout, neměli byste během dovolené úplně lenošit. Ne proto, abychom se udrželi v kondici a nezmizelo naše (no snad aspoň vaše) vyrýsované břicho, ne proto, abychom mohli po návratu do práce ukazovat aplikace s nachozenými kilometry, ale proto, že se jedině tak vypne náš mozek. Soustředění se na nějaký úkol či aktivitu podle Friedmana „dočasně zklidní výchozí síť, soubor vzájemně propojených oblastí mozku, která je nejaktivnější, když je člověk zaměřen sám na sebe, přemýšlí o minulosti nebo si představuje budoucnost“.

Proto prý lidé, kteří se jen rozprostřou na lehátku a sluní se, začnou dříve či později přemýšlet o sobě samých. „Bloudící mysl, která je často zahleděná sama do sebe, nebývá šťastná,“ píše Friedman. Přiznává, že „určitá introspekce je skutečně prospěšná a schopnost snášet nečinnost a nudu je známkou psychické síly“. Nicméně je třeba být obezřetný. „Jsem klinický psychiatr a dobře vím, že sebepoznání je ceněným cílem terapie. Ale přílišné sebezkoumání vás neudělá šťastnějšími ani osvícenějšími. Kromě toho dovolená není vhodný čas, abyste na této dovednosti pracovali. Pokud se chcete zlepšit v sezení sami se sebou, můžete do svého každodenního života zařadit chvíle nečinnosti, ale dovolená je časem pro dobrý pocit a únik od povinností, včetně těch vůči sobě. V souladu s tím byste měli dělat to, co vám dělá dobře, a to je aktivita, ne zahálka.“

Za příklad dává jednoho svého pacienta, který si prý pronajal vilu, nakoupil knihy a pak jen seděl u bazénu a začal trpět úzkostí. Napsal Friedmanovi, a ten mu poradil, ať se ženou chodí na túry. Učinil tak a dovolená prý byla zachráněna. Jemu samotnému nejlépe pomohla dovolená, kdy každý den jezdil kolem padesáti kilometrů na kole. Byl fyzicky vyčerpaný, ale odpočatý. Nicméně nejde o to, abychom volný čas trávili náročným sportem. „Záleží jen na tom, aby vaše námaha přesáhla vaši běžnou základní fyzickou aktivitu natolik, aby upoutala vaši pozornost,“ píše Friedman.

Přiznávám, že z jeho vyprávění mě nejvíc zaujala ta italská vila s knihami a bazénem. Docela rád bych se tam pár dní nudil a klidně se i týral myšlenkami. Pravda ale je, že pohyb – chůze, kolo, plavání – je důležitá součást odpočinku. Takže ideální program: Dopoledne s knihou ve vile a odpoledne vycházka do hor. Není na to předpis?

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor