Není to jen o Srí Lance

Prezident byl mocný a obávaný, jeho vyhnání přesto veselé. Demonstranti pronikli do vladařova paláce a chovali se v něm jako v muzeu. Jen nic nerozbít, nic neukrást. Zaplavali si v jeho bazénu, udělali fotky na památku a společně se těšili z toho, že zkorumpovaný a za bankrot Srí Lanky odpovědný panovník je konečně pryč. Z paláce i ze země.

Bouřlivé protesty, které byly završeny veselým obsazením prezidentského paláce, ovšem nejsou jen místní záležitostí jednoho ostrovního státu. Za státní krach samozřejmě odpovídá nekompetentní vladař: srílanský prezident Gotabaja Radžapaksa například na dluh stavěl nesmyslné projekty typu velkého kriketového stadionu a čtyřproudých dálnic do svého rodného regionu, poškodil rozpočet masivním snižováním daní, vloni na klesající zásoby zahraničních valut reagoval zákazem dovozu chemických hnojiv, což drasticky snížilo úrodu a zvýšilo dovoz drahých potravin ze zahraničí, a tedy i mizení valut ze státní kasy.

Ke krachu by ale letos nedošlo bez širších, jeden stát přesahujících fenoménů. Srí Lanka doplatila na pandemii, kdy sem přestali létat turisté, pilíř ekonomiky a klíčový zdroj valut. Spustil se ekonomický řetězec, který vyvrcholil nedostatkem paliva i mnoha potravin. Stát neměl valuty na nákup léků, potravin, paliva ze zahraničí. Přestaly proto jezdit mnohé autobusy a vlaky a vláda…