Chci, abychom se bavili

Když před dvěma týdny dostala otázku, jak by popsala Beyoncé ne jako umělkyni, ale z pohledu byznysu, renomovaná hudební novinářka Danyel Smith dlouho neváhala: „Lidé vyzdvihují značky jako Ford, Nike, Coca-Cola nebo Pepsi, ale stejným dechem by měli zmiňovat Beyoncé. Myslím si, že ještě není ani v polovině toho, kam má namířeno.“

Nikdo na současné popové scéně v sobě nespojuje takto dokonale tvůrčí a obchodní talent jako ona: pracovitost, nadání, obchodní duch i dar vyhmátnout témata, která visí ve vzduchu. Beyoncé jako by neměla slabou stránku a její desky i hudební filmy představují dokonalá díla v tom smyslu, že mají komerční úspěch a zároveň hýbají společenskou debatou. Každé album představuje převratnou událost ve smyslu konceptu, provedení i marketingu. V manželství s rapperem Jay-Zem pak společně platí za nejvlivnější pár současné americké popkultury.

Na zpěvačce, jejíž skladby pravidelně figurují v letních playlistech Baracka Obamy, nepřestává být fascinující, že pop je pro ni stejně tak třpytivou show jako místem, kde se otevírají otázky feminismu, rasismu nebo homofobie. Rozproudit diskusi je pro ni stejně důležité jako ovládnout hitparádu. Což v průběhu uplynulých dvou dekád předvedla hned několikrát – a novinka Renaissance není výjimkou.

Po vzoru hvězd, jako jsou Dua Lipa, Lizzo, Kylie Minogue nebo Drake, rovněž…