Nečekané prázdniny

Kolem šesté mě probouzí domovní zvonek. Nejdřív dělám, že zvonek neslyším, takhle brzo ráno a někdo zvoní? To se mi nějak nezdá. Zvonek však neustává, a tak jdu ke dveřím. „Káti, zrušili nám let!“ ozve se na druhé straně. „Markét? To jsi ty? Pojď dál.“

S mojí kamarádkou Markétou máme naplánovanou dovolenou již skoro tři měsíce. Vše zaplacené a zařízené. Pondělní ráno u mě doma však představu pečlivě zorganizované dovolené rozhodně nepřipomíná. Rychle hledáme, jaké možnosti máme. Lufthansa je vyprodaná. Přímý let letí až ve čtvrtek. Nevzdáváme se a hledáme dál. Řím! Poletíme přes Řím! V sedm hodin ráno již máme koupené letenky na 9.55 do Říma i následně do Cagliari s tím, že v Římě budeme čekat sedm hodin.

Cestou na letiště se pozorně díváme na letenky a dojde nám, že v Římě musí být dvě letiště. Přilétáme na Rome Fiumicino a odlétáme z Rome Ciampino, což nám v první chvíli nedošlo. Postupně zjišťujeme cestu a říkáme si, že bychom možná mohly stihnout se rychle podívat do Říma. Radši už nechceme nic plánovat a necháme naše plány až po příletu.

Na letišti v Praze se dozvídáme, že jediný zrušený let to dopoledne byl ten náš. Do poslední chvíle trneme, aby nám nezrušili i ten do Říma. Naštěstí jde vše hladce a za dvě hodinky vystupujeme na letišti v Římě. Jsme obklopeny italským shonem. Zmatek při kupování lístků, chaos při výběru cesty do centra, kdy je na výběr několik možností s rozdílnými cenami. Volíme tu levnější a s přestupem se ocitáme na římském nádraží, které opravdu nepřipomíná krásný Řím, jaký známe z pohlednic a fotografií.

Odkládáme zavazadla do úschovny a vydáváme se do římských uliček. Naším cílem je za tři hodiny doběhnout do Vatikánu a zpět. Po cestě se náhodně ocitáme v bazilice Santa Maria Maggiore, o chvíli později se před námi objeví fontána di Trevi a rychlochůzí míjíme Andělský hrad. Daleko od paniky dnešního rána tiše stojíme ve Vatikánu, díváme se ke dveřím baziliky sv. Petra a začínáme věřit na zázraky. Uvědomujeme si, že změna plánu nemusí nutně znamenat horší cestu.

Na římském hlavním nádraží čekáme ve frontě na nákup lístků, máme půl hodiny čas. Pět minut před odjezdem vlaku stojíme stále ve frontě. Jsme konečně na řadě, placení funguje, bereme lístky a utíkáme na nástupiště. Vlak za dvě minuty jede, ale nástupiště 20 B vypadá, jako by se schovalo. Vidíme několik Italů, kteří s kufry běží směrem do neznáma na nástupiště 20 a my utíkáme za nimi. Když už jsme na úplném konci nástupiště, vidíme za sloupkem vlak, do něhož v poslední minutě vbíháme.

Večerní letadlo na Sardinii je úplně plné. V Cagliari si bereme taxi, protože žádné jiné spoje již nejezdí. Jsme vděčné za dnešní technologie. Celý den jsme v kontaktu s paní domácí, která nám poslala videa, jak se dostaneme z parkoviště do místa ubytování. Klíče nám nechala na tajném místě.

Unavené nohy plné puchýřů nám omývá průzračné moře. Stojíme na jedné z nejkrásnějších pláží západní části Sardinie a rekapitulujeme dnešní den. Den, který začal panikou a zklamáním, se změnil na den plný výzev, překvapení a zázraků. Jsme rády, že jsme součástí Evropy, můžeme objevovat její krásy a učit se novým věcem. Naši cestu provázelo mnoho lidí, kteří na nás byli moc milí a snažili se nám poradit (i když většinou italsky a občas špatně). V kontextu dnešní situace a válečného napětí, minulé i současné covidové doby si vážíme toho, že máme volnost a možnost pohybu mezi zeměmi a můžeme se v nich cítit dobře. Jsme rády, že jsme to ráno nevzdaly. Na dnešní náročný, překvapivý, ale zároveň neobyčejně krásný den budeme dlouho vzpomínat.