Děti mě probudí okolo půl osmé. Po chvíli tulení vstanu, otevřu dveře na terasu a přivítám slunce. Krátce se protáhnu. Můj ranní rituál, který mě nabije energií. Pak jdu zapnout plynový kotel. Mám deset minut, než se ohřeje voda. V koupelně si studenou vodou umyju obličej a konečně procitnu. Obstarám oba syny, kteří už se těší na ranní sprchu. Skočím vypnout kotel a připravím čtyři ručníky. Do sprchy jdeme postupně celá rodina včetně manžela. Teplou vodu si užívám. Rovnou si umyju i vlasy. A pak už ven, utírat, oblíkat a šup do kuchyně snídat. Ranní koupel, náš nový společný rituál, nás stála 0,198 m3 plynu.
Manžel od začátku května zapisuje naši spotřebu plynu do excelové tabulky s německou precizností. Však za mnou přišel také až z Bavorska. Když začala válka na Ukrajině a slyšeli jsme ta děsivá čísla, kolik eur posílá Evropa do Ruska za plyn každý den, byli jsme zděšení. Na začátku března jsme stejně jako každý rok vypnuli plynové topení. Máme štěstí, bydlíme v bytě, máme vlastní plynový kotel a jen jednu studenou stěnu.
Koncem dubna se mě manžel zeptal, jak často potřebuji během dne teplou vodu. Navrhl, že bychom mohli náš plynový kotel zapínat jen občas. Nejdřív jsem byla v šoku. Nemít teplou vodu kdykoli chci? Se dvěma malými dětmi? To už přehání. Jsme ve střední Evropě v 21. století. Jeho zkušební odečty zněly ale slibně, a tak jsem s pokusem souhlasila.
Po snídani vyrážím s dětmi do blízkého lesíku na procházku. Manžel pracuje z domova. Po návratu si samozřejmě jdeme umýt ruce. Ve studené vodě. S mýdlem. Podle vědců je prý úplně jedno, jakou teplotu voda má, záleží jen na délce mytí. To jsme ostatně dělali často již dříve, když se nám nechtělo čekat, až teplá voda trubkami přiteče do kohoutku.
Pak se naobědváme a dáme nádobí do myčky. Odpoledne vyrážíme zase ven, tentokrát na sraz s kamarádkou a jejími dětmi. Po návratu se opět opakuje akce mytí rukou. Po večeři se manžel se starším synem vrhá na kopu hrnců, které nejdou dát do myčky. Je to jejich večerní rituál. Pustí si nahlas hudbu a myjou nádobí. Nově si teplou vodu nepouští z kohoutku, ale použijí obsah jedné varné konve.
Pak jdou ještě zalít truhlíky na terase nachytanou dešťovkou. Následuje chvilka hraní, poslední knížka a okolo půl osmé jdou děti spát. Večer mi manžel shrnuje výsledky našeho pokusu. Za dva měsíce bez trvale zapnutého plynového kotle jsme spotřebovali pouze 3,4 m3 plynu. To jsme v dubnu spotřebovali průměrně za dva dny! Zírám na manžela a kroutím nevěřícně hlavou. Reálně jsme o moc víc teplé vody nepoužívali. Většinu letní spotřeby plynu tvořilo neustálé ohřívání celého zásobníku vody. Nyní kotel zapínáme jen jednou za dva až tři dny dle potřeby. Někdy ráno, někdy večer. Dokonce i vlasy si myju občas i ve studené vodě. V létě je to příjemně osvěžující.
Z pokusu jsem nadšená a manželovi potvrzuju, že to opravdu ani neomezilo naše pohodlí. Jen jsme si museli uvědomit, že v létě je nepřetržitý přísun teplé vody zbytečný luxus. A přispívá k tomu, že tzv. earth overshoot day – den, kdy lidstvo spotřebovalo přírodní zdroje, které mu planeta může nabídnout na celý rok – bude letos již 28. července.
Okolo jedenácté jdeme spát. V koupelně nám postačí studená voda na osprchování nohou. Otužování je teď trend. Je jasné, že až začne topná sezona, už to tak jednoduché nebude. Již teď je ale jasné, že díky tomu ušetříme několik tisíc korun. Zvlášť když se ceny plynu mezitím zdvojnásobily. Především ale máme lepší pocit, že snižujeme naši závislost na krvavém ruském plynu. Náš pokus tak prospívá míru, ekologii, našemu zdraví i peněžence.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
