Stromy a jaderná energie

„Bylo stále větší horko.“ Těmito slovy začíná zneklidňující román autora sci-fi Kima Stanleyho Robinsona nazvaný The Ministry for the Future (Ministerstvo budoucnosti). Úvodní kapitola je zasazena do největšího indického státu Uttarpradéš a líčí vlnu veder, jež na indickém subkontinentu připraví o život miliony lidí a vyprovokuje obyvatelstvo k radikální akci.

Podobná varování se dnes mohou jevit jako přehnaná. Vlny veder, jaké zažíváme dnes, se však skutečně budou zhoršovat, a to bude mít samozřejmě katastrofální následky. Pravděpodobnější než masové umírání je masová migrace. Jak upozorňuje Bill Gates, v oblastech okolo rovníku může začít být příliš horko na to, aby tam lidé mohli pracovat venku. To může znamenat úpadek zemědělství, tedy nejčastějšího zaměstnání v zemích s nízkými příjmy. Pod tlakem horka, nedostatku vody a nezaměstnanosti se mohou začít miliony lidí z těchto oblastí přesouvat do zemí s mírnějším klimatem, většinou na sever – do Evropy a do Spojených států.

Mnozí klimatičtí aktivisté se v této souvislosti soustředí na závazky slibující k nějakému datu ve vzdálené budoucnosti nulové emise nebo trvají na tom, že všechny energetické zdroje musejí být zcela zelené.

Ve skutečnosti však musíme snížit emise již nyní, ne slibovat, že tak učiníme v roce 2030. A to můžeme v příslušném měřítku učinit pouze za cenu těžkých rozhodnutí a kompromisů. Dnes nemáme k dispozici technologie, jako jsou dlouhodobá bateriová úložiště nebo jaderná fúze, jež by…