Smutek pod sněhem

Poprvé zazněla osmnáct dní po útoku na Pearl Harbor, vojáci se k ní obraceli v časech odloučení a její autor Irving Berlin ukryl mezi řádky smutek ze synovy smrti. Přesto je White Christmas i osmdesát let po vydání na desce jednou z nejoblíbenějších vánočních písní a zní v mnoha verzích po celém světě.

Berlin se narodil 11. května 1888 v Ťumeni do rusko-židovské rodiny; do USA emigrovali v roce 1892. Po otcově smrti musel ve třinácti opustit školu a začít pracovat. Vystřídal několik profesí od kamelota přes čističe bot až po zpívajícího číšníka v baru. Hudební vzdělání neměl, a tak se tady po nocích uchyloval k pianu, kde zkoušel improvizovaně skládat první melodie. Kariéru oficiálně odstartoval v roce 1911 vydáním skladby Alexander’s Ragtime Band zkomponované na pokyn svého šéfa. Už ve dvacátých letech 20. století byl znám songy pro broadwayská hudební divadla a posléze i pro hudební filmy, i v době nástupu swingu napsal řadu evergreenů.

Příběhy o tom, kde a kdy vytvořil White Christmas, se různí – předpokládá se, že píseň vznikla mezi lety 1937–1940. Slova „Já sním o Vánocích bílých“ se poprvé rozezněla Amerikou na Štědrý den roku 1941 a hlas Binga Crosbyho jimi konejšil zemi, jež se vzpamatovávala z nedávného útoku na Havaj. Berlina už od příchodu do USA Vánoce fascinovaly ve smyslu kulturním, byly neznámým zvykem v tehdy nové vlasti. Možná i proto se mu povedlo optikou člověka snícího o zasněžených svátcích plných štěstí zachytit esenci amerických Vánoc i stesk po…