Z kazajky do kazajky

Inflace dosahuje tempa, jehož jsme nebyli svědky od osmdesátých let, a experti debatují, zda se jedná o znepokojivý a dlouhodobý jev, nebo naopak o fenomén neškodný a přechodný. Nejsem ekonom, jako student historie si nicméně kladu otázku, zda není návrat inflace součástí rozsáhlejší celosvětové změny, jež se odehrává po celém světě. Jednoduše řečeno, ekonomika měla po celá desetiletí téměř všude převahu nad politikou. Nyní ale, od Číny přes Turecko až po Spojené státy, naopak politika převážila nad ekonomickým myšlením.

Zkrocení inflace je jednou z nejvýznamnějších změn naší éry. Jednotlivé země dlouho žily s představou, že se musí s rostoucími cenami i mzdami jednoduše smířit a nějak je zvládat. Když se totiž inflační trendy vymknou kontrole, mívá to zásadní politické důsledky. Na rozdíl od nezaměstnanosti, jež se vždy týká pouze malé části obyvatel bez práce, inflace dopadá na každého. A na rozdíl od nezaměstnanosti, která snižuje vaše výdělky v budoucnosti (pokud práci seženete), inflace vás ochuzuje v přítomném okamžiku tím, že snižuje hodnotu vašich úspor. Právě proto je vysoká inflace často spojována s politickými otřesy, od Německa ve dvacátých letech po Írán v sedmdesátých a Latinskou Ameriku v osmdesátých letech.

Už jsme na to zapomněli, ale v osmdesátých letech se inflace ve velké části světa vymykala kontrole. Země jako Brazílie, Argentina a Peru měřily její míru v tisícovkách procent. Spojené státy do onoho desetiletí vstoupily s dvanáctiprocentní inflací.…