Smutný spolupracovník zla

Sluneční svit do většiny cel nepronikal. Zato v jejich tmě nebylo úniku od nekončícího řevu bitých a mučených, který se rozléhal chodbami. Některé sklepní kobky detenčního centra syrské tajné služby známého jako oddělení 251 byly tak napěchované, že vězni podezřelí z podpory revoluce proti režimu Bašára Asada museli spát vestoje nebo na sobě naskládaní ve vrstvách. A když je chtěli bachaři potrápit ještě o něco víc, tak ucpali šachtu na přívod vzduchu.

Takové jsou vzpomínky mnoha přeživších, kteří – teď už v bezpečí azylu v Evropě – v minulých dvou letech svědčili u soudu v německém Koblenzi. V jednací místnosti za plexisklem je poslouchal jiný syrský uprchlík: obžalovaný Anvár Raslan, který oddělení 251 v Damašku řídil. Osmapadesátiletý muž s prošedivělým knírkem si při poslechu někdejších vězňů a dalších přizvaných svědků a odborníků často dělal poznámky. Nasazoval si brýle, když byly na plátně promítány fotografie nebo naskenované dokumenty. A jinak mlčel.

Oddělení 251 bylo součástí bezpečnostního aparátu, v němž po vypuknutí revoluce před necelými 11 lety beze stop zmizelo přes 100 tisíc příznivců opozice. Anvár Raslan je prvním řídícím pracovníkem, jenž se za systematický zločin musel zodpovídat a minulý čtvrtek byl v Koblenzi kvůli odpovědnosti za mučení čtyř tisíc lidí, vraždu minimálně 27 z nich a další zločiny na zadržených odsouzen k doživotnímu trestu. Proces se v Hesensku konal díky zákonu schválenému v roce 2002, který německým soudům umožňuje zkoumat…