Obléhání krále

„Před ním nebylo nic,“ prohlásil v šedesátých letech John Lennon. Lídr Beatles tím vyjádřil, co pro něj a jeho generaci znamenal Elvis Presley: před tímto „zjevením“ neexistovala popmusic, kterou by stálo za to poslouchat. Je to nejspíš nejokřídlenější chvála, ale faktem je, že Lennon nebyl ve svých pocitech sám. Poklony hudebníkovi, který získal přezdívku král rokenrolu, složilo několik generací hudebníků od Boba Dylana, přes Bruce Springsteena po Eltona Johna. Šestnáctého srpna to bude pětačtyřicet let, co Presley opustil budovu – vypůjčíme-li si slavnou větu, kterou hlasatel na jeho vystoupeních oznamoval publiku, že zpěvák už odešel a na přídavek čekají marně. I desetiletí po své smrti v pouhých dvaačtyřiceti letech však zůstává součástí americké hudby a popkultury.

Celosvětově prodal Elvis Presley více než miliardu nosičů. Jeho dům Graceland v Memphisu je národní památka, kterou ročně navštíví půl milionu lidí – co do počtu návštěvníků už ho ze slavných budov dokáže přečíslit jen Bílý dům. Na jeho odkazu se živí armáda napodobitelů. Loni mu patřila sedmá příčka v žebříčku Forbesu nejvýdělečnějších mrtvých celebrit. Výhledově by mohl o pár poskočit, protože v plánu je třeba Elvisův hologram, který by měl vyrazit na turné. Nemalá část fanoušků dodnes vůbec nevěří, že je mrtvý. Dávají přednost verzi, podle níž předstíral vlastní smrt, aby mohl žít normální život. Součástí přetrvávající fascinace je ostatně i nový životopisný snímek Elvis režiséra Baze Luhrmanna…