Na lince Praha–Londýn

Cestující směr Velká Británie překvapil v půli července 2001 na ruzyňském letišti nezvyklý odbavovací proces – hlavní slovo totiž při něm měla předsunutá kontrola britských imigračních úředníků. Za šedou zástěnou po pohovoru rozhodovali o tom, kdo z českých turistů nastoupí, či nenastoupí do letadla. Bezesporu šlo o akt na výsostném území jakéhokoli státu porušující jeho suverenitu a rovná práva občanů, zde ovšem s požehnáním tehdejší vlády Miloše Zemana. Ostrovní kontroloři tak už na českém území selektovali občany a ty, kteří by – podle jejich soudu – (možná) chtěli žádat v Británii o azyl, jednoduše nevpustili do letadla, ačkoli měli všechny potřebné dokumenty v pořádku. Stovkám osob tak nebylo umožněno odletět, aniž jim byl imigračními úředníky sdělen jakýkoli důvod zákazu vstupu na ostrovy. V drtivé většině šlo o Romy.

Zemanova vláda dohodu o působení britských imigračních úředníků v Praze schválila už na jaře toho roku. Aby ji mohla zasadit do formálního rámce, vypomohla si konzulární smlouvou mezi komunistickým Československem a Británií z roku 1975, která britským úředníkům umožňovala vydávat cestovní dokumenty už v Praze. Důvodem k nasazení kontrolorů Jejího Veličenstva byly obavy, že jako odvetu za již několik let trvající odchod zdejších Romů zavedou Britové pro české občany vízovou povinnost. (K obdobnému kroku přistoupila v říjnu 1997 Kanada. V tom roce tam počet českých žádostí o azyl překročil dvanáct stovek.) To by nevysílalo dobrý signál před naším…