Chinatown 

V mobilní aplikaci lze poslouchat hlasy čínsko-amerických rodin, vyprávění o tom, jak do New Yorku kdysi přišly. Kdo jim pomohl se usídlit a začít nový život. Nejčastěji to bývá nějaké občanské sdružení, kterým se říká rodinné asociace a které slouží jako záchytný bod pro nově příchozí už od 19. století. Geolokace v aplikaci pozná, ve které ulici hustě obydleného Chinatownu jste, a upozorňuje na pozoruhodné detaily v architektuře, na význam čínských znaků na fasádách. V přízemí bývá tradičně obchod, zato vyšší podlaží bývají zajímavá. Člověk, který se vydá do útrob budovy hledat nějakou službu nebo někoho do patra, už se musí opravdu orientovat.

Do Chinatownu v dolní části Manhattanu chodím málokdy, asi právě proto, že je tak ryzí. Žádné divadélko pro turisty jako třeba chudák Little Italy, kde po příchuti přistěhovalců zbyla jen pachuť karikatury. Ulice, které Chinatown obléhají, jsou pro mě mnohem atraktivnější. Natolik přilehlé šumu čínských tržnic, že jsou v nich levnější nájmy, a otevírají tam tudíž kreativní podniky, kavárny a módní značky, které by si to v dražších částech města nemohly dovolit. Ale Chinatown existuje primárně sám pro sebe, bez ohledu na okolí. Jako malá část Asie, jíž je zbytek světa úplně jedno. Stejně jako v Pekingu, kde jsou vůně, zvuky i hustota lidí nastaveny tak, že Evropanům se za chvíli točí hlava. V Chinatownu lze prý žít roky a nikdy se nenaučit anglicky, nikdy nejíst jiné jídlo než to vlastní a v rozmezí několika bloků potkávat jen…