Rudolfinum proměněné k nepoznání

Den, kdy je v New Yorku na Lexington Avenue poprvé uviděl, si pamatuje zcela přesně. Dvacátého třetího srpna 1993 zvedl hlavu a podíval se nad sebe, kde se tyčila k nebi 300 metrů vysoká budova mrakodrapu Chrysler Building. Příhodu ohromila art decová architektura z konce dvacátých let minulého století, nejdéle se ale jeho oči zastavily na detailu, jenž je z chodníku špatně vidět. V úrovni jednašedesátého patra z fasády vystupuje jako obdoba chrličů na středověkých katedrálách osm ocelových orlů, monumentálně zvětšené ozdoby, jež Chrysler umisťoval na přední masky svých luxusních vozů.

Jiří Příhoda v době návštěvy USA studoval třetím rokem na Akademii výtvarného umění. Když se vrátil, chrliče mu ležely v hlavě a jednoho dne se zašel podívat do knihovny, jak vypadají zblízka. V předinternetové době nebylo obrazových materiálů mnoho, stačily mu však na to, aby podle nich vytvořil dvě kopie v měřítku 1 : 1. V podobě dřevěných třímetrových plastik pobitých olověným plechem nyní leží ve dvoraně pražské Galerie Rudolfinum. A vedle nich dalších šest kousků, které vzhledem k totožné rozměrové dispozici dvorany věrně kopírují umístění svých zámořských vzorů na mrakodrapu.

Je to impozantní vstup do Příhodovy výstavy s názvem Void. Tento anglický termín se dá přeložit jako prázdnota, což se k výstavě nehodí: za chrliči totiž návštěvníky čeká podívaná, jaká tu (i vzhledem k několikamilionovým nákladům na vznik expozice) nebyla v galerijním prostředí k vidění bezmála…