Meruňky vs. ube

Na zahrádce právě dozrávají meruňky. Ale my si dnes dáme ube. Protože to je trend a celá planeta teď dělá všechno ube. Nebude to ale jednoduché. Meruňky zná každý, ale kdo zná ube? Je to protáhlá fialová hlíza velikosti brambory nebo spíš dvou brambor za sebou. Ne, není to batát. Ani taro. Ani červená řepa. Ani fialová řepa. Je to ube. Latinsky dioscorea. Česky botanicky smldinec. Povědomí o této plodině je však v ČR chabé, a to i přesto, že těchto a příbuzných hlíz z rodu Dioscorea se údajně vypěstuje na světě 73 milionů tun a sytí lidstvo. Kam se hrabou meruňky.

Hlíza ube je na povrchu fialová a uvnitř ještě fialovější. Obsahuje velké množství škrobu a cukrů a sladce voní. Proto se na Filipínách, kde je tato odrůda doma, hojně využívá na přípravu sladkostí. A právě z filipínských restaurací v Londýně či New Yorku se ube začala šířit do světa; doputovala dokonce i do Česka, kde se prodává ve filipínském obchodě na Palmovce, který však většina zákazníků mine, když míří setrvačně do supermarketu pro meruňky.

My se tu však poučili – že základní úprava ube je pudinkovitá hmota zvaná ube halaya. Škrobovité hlízy se povaří, rozmačkají, smíchají s kokosovým mlékem a cukrem a je to – asi tak po hodině usilovné práce. Vypadá to jako pudink, voní to žvýkačkově, chutná tropicky. Ube se ovšem používá také ve formě past, prášků a extraktů. A dělají se z nich věci. A zdaleka nejen na Filipínách – po celém světě v pekárnách, zmrzlinárnách, donuteriích, cukrárnách,…