Kdysi tu byl ledovec

Možná to znáte: výhrůžná krása ledových věží, seraků, mrazivá hloubka modravých trhlin. Horský ledovec, řeka zmrzlé vody zvolna stékající do údolí a modelující terén k obrazu svému. Na váze ledový obr přibývá díky sněhu, který v létě nestačí roztát, hubne naopak kvůli pozvolnému tání – nebo náhlému kolapsu, takovému, k jakému došlo 3. července na více než 3300 metrů vysoké Marmoladě, nejvyšším vrcholu Dolomit.

Neštěstí, jež si vyžádalo nejméně deset lidských životů včetně dvou Čechů, předcházela řada divokých výkyvů počasí: V zimě napadlo v severní Itálii o 70 procent méně srážek než obvykle a na jaře zasáhlo Pádskou nížinu jižně od Dolomit nejhorší sucho za posledních 70 let; voda v řece Pád dokonce poklesla natolik, že se vynořila velká část trupu nákladní lodi potopené za druhé světové války. Před pádem ledové laviny udeřila v Dolomitech neobvyklá vedra. Led v horku taje a praská, voda pronikající k hornině pod ledovcem snižuje tření a umožňuje ledové mase rychleji sklouzávat do údolí. Den před neštěstím teplota na Marmoladě vyšplhala na rekordních deset stupňů Celsia. To už část ledovce na vrcholu prudkého úbočí hory neunesla a utrhla se. Obrovská masa ledu, bahna a kamení sjela po svahu a vzala s sebou vše, co jí stálo v cestě, včetně vysokohorských turistů.

Ledovce v Alpách ustupují zhruba od roku 1850, v osmdesátých letech 20. století se tání výrazně zrychlilo. Ledový pokryv Marmolady roztaje kvůli klimatické změně během příštích 25–30 let a stejný osud…