Přikrčení Piráti

Ivan Bartoš ve své sněmovní kanceláři pečlivě vypočítává, co všechno už „jeho“ strana za pět měsíců vládnutí ovlivnila. Poslanec a ministr pro místní rozvoj si jedním dechem pochvaluje, jak je jakožto předseda s výkonem Pirátské strany spokojen. Je polovina května a během sezení se nelze vyhnout otázce, jak si přes tento „dobrý pocit“ vysvětluje, že podle průzkumů se strana od voleb pohybuje těsně nad hranicí volitelnosti. „Nedramatizoval bych to,“ zvážní na chvíli předseda nad pěti procenty voličské podpory naměřené v květnu agenturou Kantar.

Drama to sice zatím není, ale i tak se uvnitř členské základny začíná objevovat nervozita z budoucího směřování Pirátské strany. Ta se ocitla v koalici s konzervativnějšími kolegy a ti veškerou mediální pozornost a tím i část voličské přízně strhli na sebe. Momentálně především vlivem celosvětových krizí, jako je inflace a válka na Ukrajině, veřejnému prostoru zásadně dominuje premiér Petr Fiala a jeho ODS. A Piráti jako ambiciózní a liberálně laděná strana, která ještě před rokem pomýšlela na post premiéra a v kampani prohlašovala, že má pro podobné krize výbavu, musí v současném turbulentním světě přemýšlet, jak čelit zkušenějším kolegům ve vládě. A především jak překonat limity politiky, které jim přinesl povolební vývoj.

První džob

V Pirátské straně se už několik týdnů řeší v zásadě jen jedna věc – jak se zbavit nálepky neviditelného hráče ve vládě. Uvnitř strany panuje rozčarování a nikdo netuší, jak tento drtivý obraz v médiích změnit. Zvlášť když si klíčoví politici myslí, že jsou viditelní dost a dost. „Nevím, proč se to o nás píše. Máme ministra zahraničí Jana Lipavského, který je jednou z nejviditelnějších osobností vlády,“ říká místopředsedkyně sněmovny Olga Richterová. „Je hloupost, že nejsme vidět. Otevřu noviny a jsou tam Piráti. Já poskytuju spoustu rozhovorů o tom, jak řeším bytovou krizi nebo digitalizaci,“ souhlasí s kolegyní Ivan Bartoš.

Z dat sociologů zkoumajících popularitu a známost politikůvšak vyplývá něco úplně jiného: pirátská agenda ani nejvýše postavení politici nejsou vidět, a to nejen v porovnání s občanskými demokraty, ale třeba také s jejich předvolebními partnery, hnutím STAN. „Nedaří se jim komunikovat úspěchy. Jejich typická témata, jako jsou protikorupční zákony, transparentnost, lidskoprávní nebo společenské otázky typu manželství pro stejnopohlavní páry, nejsou v bezpečnostní a ekonomické krizi těmi, které voliče nejvíce zajímají,“ říká sociolog Martin Buchtík z agentury STEM. Podle dat navíc část zklamaných voličů koalice Piráti a Starostové získává na svoji stranu ODS.

V době, kdy Piráti seděli v opozici, patřila jejich komunikace naopak mezi nejvýraznější. Co se tedy děje? „Je to, jako když čerstvě dostudujete a dostanete první práci. Také chvíli potřebujete čas na rozkoukání,“ komentuje současnou situaci šéf pirátských poslanců Jakub Michálek. Pozici nejméně vlivného hráče ve Fialově kabinetu způsobilo jak známo kroužkování ve volbách, díky němuž hnutí STAN získalo rekordní počet mandátů právě na úkor Pirátské strany (místo původních dvaadvaceti poslanců mají dnes ve sněmovně pouze čtyři, z toho pouze Ivan Bartoš je zároveň ministrem). Piráti se tak poprvé ve své politické historii museli zorientovat nejen v pozici vládních nováčků, ale najít vedle původní role agilní, silné a viditelné opozice nový styl komunikace a fungování.