Lipavský: Vím, co je v sázce

V posledním průzkumu veřejného mínění agentury Kantar měli Piráti pět procent hlasů. Jak si tenhle propad z dříve dvacetiprocentní strany s ambicí mít vlastního premiéra vysvětlujete?

Já si to vysvětluji tím, že doznívá do velké míry náš volební neúspěch. A není žádným tajemstvím, že se trošku hledáme. Vstoupili jsme do vlády, to je pro nás nová zkušenost, ale věřím, že v dalších parlamentních volbách obhájíme slušný výsledek. V Česku je prostor pro středovou liberální stranu. My takovou stranou jsme a je naším velkým domácím úkolem, abychom přesvědčili voliče, že jsme nositelé těchto idejí a že je dokážeme i úspěšně převádět do praxe.

Zatím se vám to nedaří, protože nejde jen o jeden průzkum. Parlamentní volby byly propad, od té doby se situace pro vás nezlepšuje. Proč s tím nedokážete nic udělat?

Politická strana není firma. Minimálně ne v případě Pirátů. My jsme široká skupina lidí, musíme se vzájemně domluvit, co a jak dál.

Máte nějaký záchranný plán, jak se dostat vysoko nad pět procent?

Já se s Ivanem Bartošem bavím průběžně, potkáváme se každý týden na vládě a nad rámec toho si voláme. Museli jsme se adaptovat na novou situaci v Poslanecké sněmovně, kdy fungujeme v menším poslaneckém klubu, je to složitější, do toho máme tři ministerstva, určitý počet náměstkovských pozic. Vše si sedá. Vláda poměrně brzy musela začít řešit bezprecedentní situaci na Ukrajině, to upozadilo některá domácí témata. Věřím, že například Ivan Bartoš na ministerstvu pro místní rozvoj bude schopný předvést velice silnou politiku v bydlení, řada lidí dnes nedokáže na byty dosáhnout. A že právě tímhle oslovíme voliče.

Takže žádný konkrétní záchranný plán zatím nemáte?

Můj hlavní úkol je práce na ministerstvu zahraničí, snažím se prezentovat výsledky své činnosti tady.

Vaši ministři včetně vás nejsou moc vidět. Získat od vás přímo vyjádření k nějakému tématu je obtížné, oproti vašim předchůdcům málo komunikujete. Proč jste v době propadu preferencí zvolili tuhle neviditelnou strategii?

Nevolím neviditelnou strategii. Ministerstvo komunikuje se všemi novináři. Nejsem tím, kdo si s nimi přímo píše nebo telefonuje, od toho máme tiskový odbor. Já sám pak dávám profilové rozhovory do českých i zahraničních médií. Řekněme, že po nástupu do funkce jsem byl mediálně zdrženlivý a soustředil jsem se primárně na přebírání rezortu. Poslední dva a půl měsíce ale již komunikuji naplno.

Ve vládě vás jako stranu i vás osobně jako ministra zahraničí zastínila ODS a premiér Petr Fiala, lidé si ho spojují s tématem Ukrajiny, ochranou před ruskou hrozbou. Nebyla chyba do vlády vstoupit, nebylo by výhodnější vzpamatovávat se z volebního debaklu v opozici?

Já se domnívám, že to nebyla chyba, bylo to správné rozhodnutí. Zaprvé jsme kandidovali s tím, že jdeme do vlády. Pokud bychom nešli, tak bychom byli se čtyřmi opozičními poslanci ve sněmovně velmi slabým hlasem. Z naší liberální politiky bychom neprosadili už vůbec nic. Ve vládě jsou pro to lepší podmínky, kdybych měl mluvit za sebe, snažím se na ministerstvu zahraničí o lidskoprávní politiku, teď naposledy jsme se dostali do Rady OSN pro lidská práva. Chceme se tam věnovat svobodě médií, shromažďování, právům na internetu, celkově svobodám v digitálním světě.

To, že je i v zahraniční politice více vidět Petr Fiala, vám nevadí?

Jestli mě pan premiér zastiňuje, nebo ne, tím se vůbec netrápím. Je to premiér této země, vláda jako celek nese odpovědnost za zahraniční politiku. Je jasné, že některá politická gesta a rozhodnutí, která Petr Fiala dělal, jako byla jeho cesta na Ukrajinu, byla naprosto klíčová z hlediska domácí i mezinárodní politické scény.