1340 kilometrů měří hranice, která dělí Finsko od Ruska. Pokud severská země v příštích měsících vstoupí do NATO, jak minulý čtvrtek společně oznámili finský prezident a premiérka, tak se dosavadní společná hranice mezi Severoatlantickou aliancí a Putinovou diktaturou rázem zdvojnásobí. Půjde o jeden z největších geopolitických posunů na mapě Evropy po konci studené války. Zvlášť pokud připočteme, že svůj záměr vstoupit do NATO brzy dost možná oznámí i sousední Švédsko.
Oba severské státy až do letošního února oficiálně trvaly na své neutralitě, ačkoli v Helsinkách a Stockholmu vycházela z rozdílných kořenů. Z pohledu Finska šlo za studené války o vynucený ústupek totalitnímu sousedovi: Finové se zřekli vazeb na západní vojenskou alianci, souhlasili s omezením svých možností v zahraniční politice a podřídili se Moskvě v cenzuře některých „protisovětských“ knih či filmů, výměnou za což z nich sovětští vůdci neudělali podřízený satelit jako Československo, ponechali jim suverenitu a demokratický politický systém. Po konci studené války, jak minulý týden v novinovém komentáři zdůraznil někdejší finský premiér Alexander Stubb, už Finsko fakticky neutrální nebylo. Svou obranu cíleně orientovalo na základě svých potřeb a strategie NATO. Švédská neutralita nebyla takto vynucená, měla, jak uvedl Stubb, mnohem delší historickou tradici, a vycházela tedy z hlubší ideologie nezávislosti v mezinárodní politice. I proto dnes udává při cestě obou zemí do Aliance tón Finsko, zatímco…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
