Prosím, pojďte nám po krku

Nejsilnějším politickým nástrojem veřejnosti jsou parlamentní a prezidentské volby. Je to moment, kdy lidé mohou přímo ovlivnit směřování země. Ve skutečnosti je ale samotná volba jen spuštěním řetězové reakce. Zvolení politici totiž vybírají desítky lidí do významných funkcí, které mají mnohdy stejný vliv na náš život jako samotný parlament.

Sněmovna například volí členy mediálních rad, které do jisté míry spolurozhodují o tom, jestli bude v Česku svoboda slova. Prezident vybírá a Senát potvrzuje nové ústavní soudce, kteří dohlížejí na to, aby země zůstala právním a demokratickým státem. Politici vybírají nejvyššího státního zástupce, šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže či Bezpečnostní informační služby… Vyjmenovávat by se dalo dlouho a každý jednotlivý výběr může ovlivnit vývoj v zemi. Viděli jsme to nedávno: kdyby vláda poslechla Miloše Zemana, neměli bychom v čele BIS člověka, který si uvědomuje ruské riziko, ale naopak někoho, kdo by Kremlu šel naproti. To by mělo fatální důsledky.

Minulý týden jsme byli svědkem výběru dvou lidí do důležitých postů a dá se na nich dobře ilustrovat, jak se to má a nemá dělat.

Miloš Zeman se rozhodl jmenovat guvernérem České národní banky Aleše Michla. Ekonoma, jehož víceméně jedinou kvalifikací v minulosti bylo, že pomáhal s kampaní Andreji Babišovi. Na jeho jmenování reagovala česká koruna a většina příčetných ekonomů propadem. Více k novému guvernérovi najdete uvnitř čísla, ale pro tento text je klíčové to, že Michl k nadbíhání Babišovi přidal ještě nadbíhání Miloši Zemanovi. Vyplatilo se. Michl pochopil, že základním kritériem pro výběr do funkce je: Musíš patřit do naší party a jít nám na ruku.

Ve stejnou dobu vláda na návrh Pirátů rozhodla, že zmocněnkyní pro lidská práva se stane Klára Šimáčková Laurenčíková. Tedy žena, která celý svůj dospělý život věnuje pomoci znevýhodněným lidem, zejména pak dětem. Téměř kdekoli se řešilo nějaké důležité téma, například vzdělávání dětí s handicapem, měli jste jistotu, že tam bude. A měli jste také jistotu, že bude mimořádně nepříjemný oponent do diskuse, protože tématu rozumí, umí argumentovat a nechce se vzdát.

Vláda tedy do této pozice jmenovala člověka, který pro ni rozhodně nebude jednoduchým partnerem. Nezůstane sedět v koutě, bude se ptát, bude navrhovat, bude rušit vládní klid. Jmenování Šimáčkové Laurenčíkové ukazuje kabinet Petra Fialy v nejlepším možném světle. Pochopitelně netušíme, jak se k Laurenčíkové bude chovat v praxi, ale pozitivním krokem je už samo jmenování. Jen připomeňme, že vláda Andreje Babiše jmenovala na tuto pozici blízkou spolupracovnici Andreje Babiše a političku ANO Helenu Válkovou.

Politici jsou jenom lidé, takže mnohdy dávají při výběru adeptů na různé posty přednost těm, kdo jsou jim názorově blízcí. Pokud by ale přibývalo případů, jako je Klára Laurenčíková, Česku by to jedině pomohlo. Nejde tu o konkrétní jméno, ale o systém – demokracie stojí a padá s rovnováhou sil. Čím větší moc, tím větší by měla být i kontrola a oponentura.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor