Na zemi na nádraží

Redaktorka levicového názorového serveru mluví o „naprosto nelidském zacházení“, redaktor Babišových novin zase o „humanitární katastrofě“.

Do Česka dorazili romští uprchlíci z Ukrajiny už minimálně v dubnu, v posledním týdnu se ale situace kolem nich výrazně zdramatizovala. Na pražském hlavním nádraží jich přespává několik set v odstaveném vlaku, ve vyhrazené místnosti nebo v hale na zemi. Provizorně pobývají i v řadě dalších měst, kde také okupují nádraží nebo jeho okolí. Dostávají jídlo, vítání s merkelovským heslem „Wir schaffen das!“ (My to zvládneme!) se ale ze strany české společnosti, úřadů či médií nekoná. Stálí obyvatelé měst si je s větší či menší obavou nebo nejistotou prohlížejí a pak zrychleným krokem odcházejí pryč.

Po začátku války jsme vítali ukrajinské ženy s dětmi a malovali si, že budou pracovat a třeba i pomůžou látat díry v důchodovém systému. Tihle běženci vyvolávají jiná očekávání. Ve výdejnách občerstvení pro ně zbývá méně ovoce, méně sladkostí pro jejich děti, při kontrolách vlaků, jimiž přijíždějí, chodí policie se psy, někde jim zkoušejí rozmluvit výstupní stanici, kterou si vybrali, ještě obtížněji než jindy se pro ně hledá ubytování, udílení jejich humanitárních víz se protahuje. A příliš lidí se tomu nediví: tihle uprchlíci si za bezpečný přístav vybrali zemi, kde se na jakékoli Romy hledí – kulantně řečeno – s podezřením.

Ale humanitární katastrofa? Ten, kdo stovkám lidí spícím na nádraží takhle říká, patrně v životě ani náznak…