Dopadne to „jako vždycky“?

V Márquezově novele Kronika ohlášené smrti ví o chystané vraždě celé město, nikdo s tím ale nic nedělá, nikdo budoucí oběť nevaruje. Podobná apatie jako by se v souvislosti s epidemií zmocnila celého Česka. Že kvůli infekčnější variantě viru hrozí koncem ledna až 200 tisíc nakažených denně? O. k., ono to nějak dopadne. Jako dosud vždycky.

Že jsou lidé epidemií už nesmírně unaveni, je normální, apaticky se k nadcházející vlně nákazy ale dosud stavěla i nová vláda. Ministr zdravotnictví Válek si nemyslí, že dojde k zahlcení jednotek intenzivní péče (jak říká v rozhovoru na str. 44–49),je to však nejistá prognóza. Ano, nová varianta omikron působí mírnější průběh nemoci, je ale mnohem nakažlivější. Jak se tyto dvě protichůdné vlastnosti promítnou do vývoje situace, nelze s jistotou říci. Pokud se dvousettisícový odhad denního počtu nakažených potvrdí (z čehož laboratoře odhalí pouze asi čtvrtinu), výsledný tlak na nemocnice může přesáhnout vše, co jsme dosud zažili. Ve Francii, kde zaznamenávají rekordní přírůstky infikovaných, jsou jednotky intenzivní péče nyní plné ze tří čtvrtin, a země už dokonce musela povolit nakaženým zdravotníkům, aby dál ošetřovali pacienty.

Omikron nelze zastavit, ale mnohé státy se snaží vlnu aspoň brzdit, protože každé zploštění křivek znamená menší problém pro nemocnice, pro ekonomiku a také méně mrtvých. Německo, Itálie, Francie nebo Portugalsko zavřely noční kluby, v Nizozemsku končí společenský život úderem páté…