Hluboké vztahy Andyho Warhola

Devátého října roku 1984 se v domě na 72. ulici na Manhattanu kousek od newyorského Central Parku sešla pozoruhodná směsice lidí. Sean Lennon slavil deváté narozeniny a s pozvanými přáteli vzpomínal na svého otce Johna, který by ve stejný den slavil čtyřiačtyřicetiny, kdyby ho v roce 1980 nezastřelil vyšinutý fanoušek. Sean dostal velkorysý dárek. Steve Jobs mu přinesl zbrusu nový Macintosh a osobně mu jej zapojil. Přihlížejícímu výtvarníkovi Andymu Warholovi následně šéf Applu ukázal, jak se dá na pionýrském osobním počítači digitálně malovat.

„Cítil jsem se tak staře a nemožně vedle toho profíka, který se podílel na tom vynálezu,“ diktoval druhý den ráno Warhol do telefonu spisovatelce Pat Hackett, jež tímto způsobem známému dyslektikovi vedla každodenní deník. A dodal, že ještě víc ho bolí, že se Sean na večírku spíš než s Warholem bavil s jiným výtvarníkem, mladou hvězdou graffiti scény Keithem Haringem. Tahle scéna nyní po dekádách ožívá díky šestidílné sérii Deník Andyho Warhola, jež běží na Netflixu. Víc než šest hodin dlouhý dokument je založen právě na Warholově deníku a ono ožívání je velmi sugestivní už jen kvůli tomu, že umělcovy poznámky načtené hercem Billem Irwinem umělá inteligence upravila tak, aby věrně odpovídaly Warholově nezaměnitelné dikci.

Warhol mluvil tiše, plaše a jaksi strojově. Ostatně i na filmových záběrech působí trochu jako porouchaný robůtek. Sice projevuje emoce, ale jako by…